č. 1222/2007 Sb. NSS, Daňové řízení: stanovení daně podle pomůcek
č. 1222/2007 Sb. NSS
Daňové řízení: stanovení daně podle pomůcek
k § 7 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 437/2003 Sb.
k § 31 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Skutečnost, že daňový subjekt neprokázal původ a zdanění finančních prostředků, které ve zdaňovacím období vložil do podnikání (§ 31 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), sama o sobě neznamená, že daň ještě nelze stanovit dokazováním.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2007, čj. 2 Afs 20/2006-90)
Prejudikatura: srov. č. 327/2004 Sb. NSS a nález Ústavního soudu č. 113/2005 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 29/05).
Věc: Mgr. Václav Š. proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalovaného.
Finanční úřad Plzeň-sever dodatečným platebním výměrem na dani z příjmů fyzických osob vyměřil žalobci za použití pomůcek daňovou ztrátu ve výši 151 737 Kč.
Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 10. 2002 zamítl, neboť daňový subjekt neprokázal původ a zdanění finančních prostředků, které ve zdaňovacím období vložil do podnikání. Z toho podle žalovaného vyplývá, že žalobce nevedl průkazným způsobem, úplně a správně účetnictví ve smyslu ustanovení § 7 zákona č. 563/1991 Sb.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, na základě které Krajský soud v Plzni dne 30. 9. 2005 pro vady řízení zrušil obě citovaná rozhodnutí. V odůvodnění uvedl, že správce daně je oprávněn požadovat na daňovém subjektu prokázání původu a zdroje finančních prostředků, pokud jsou vloženy do podnikání a pokud je o nich takto účtováno. V daném případě žalobce neprokázal původ a zdanění finančních prostředků, jež v roce 1995 vložil do podnikání. Krajský soud se však neztotožnil s názorem žalovaného ohledně účetnictví žalobce, jelikož sporná není výše a charakter zaúčtovaných položek, nýbrž jejich daňový režim. Původ těchto finančních prostředků je sice významný pro daňové řízení, nicméně není součástí účetnictví, a proto nebyl důvod přistoupit ke stanovení daně za použití pomůcek, nýbrž mělo dojít k jejich zdanění dokazováním.
Žalovaný (stěžovatel) proti tomuto rozhodnutí brojil kasační stížností, ve které zejména nesouhlasil se závěrem krajského soudu o tom, že finanční prostředky vložené do podnikání, u nichž nebyl prokázán původ a zdanění, není možno zdanit za použití pomůcek, nýbrž je třeba je zdanit dokazováním. Stěžovatel dále namítal, že podle § 7 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. jsou účetní jednotky povinny vést účetnictví úplně, průkazným způsobem a správně tak, aby věrně zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem. V daném případě je rozhodující, že žalobce neprokázal, že peněžní vklady zaúčtované do podnikání jako nezdanitelné příjmy byly nezdanitelnými příjmy a zda se ve skutečnosti nejednalo o nezdaněné výnosy sdružení, čímž v konečném důsledku žalobce neprokázal ani správnost celkové výše výnosů v účetnictví zaúčtovaných. Proto bylo účetnictví shledáno neprůkazným.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Stěžovatel uplatnil kasační důvod obsažený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a)…
