Posílení transparentnosti ve vztahu ke klientům, tvorba korporátního obrazu zaměstnavatele či pouze zjednodušení komunikace s externími subjekty jsou důvody, které vedou zaměstnavatele ke zveřejňování osobních údajů svých zaměstnanců, zejména jejich fotografií. Forma tohoto zveřejňování se může velmi lišit, a to od prostého uvedení telefonního čísla na webových stránkách až po uveřejňování fotografií zaměstnanců v médiích.
Ve většině případů ovšem zaměstnanci na tyto aktivity zaměstnavatelů nehledí příliš přívětivě. Je nepochybné, že zejména zveřejnění fotografií zaměstnanců z různých firemních akcí může představovat zásah do ochrany soukromí člověka, které je dokonce chráněno Listinou základních práv a svobod.
OSOBNÍ A CITLIVÝ OSOBNÍ ÚDAJ
Je nepochybné, že fotografie zaměstnanců obsahují jejich osobní údaje. Nicméně je třeba si dále uvědomit, že fotografie může vypovídat o rasovém nebo etnickém původu zobrazené osoby, oblečení, případně pokrývka hlavy může vypovídat o jejím náboženství. Fotografie tak může být jako nosič informací zdrojem pro zpracování citlivých osobních údajů. Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen "Úřad") ve svém stanovisku č. 12/2012 nicméně vyjadřuje názor podle kterého, "pokud jsou informace z fotografie subjektu údajů používány pro pouhé rozlišení jeho podoby ve srovnání s jinými osobami a tyto informace nejsou dále zpracovávány, nelze takové používání fotografií posuzovat jako zpracování citlivých osobních údajů."
Ačkoliv se v této souvislosti nedomníváme, že by zaměstnavatelé směřovali ke zpracování citlivých osobních údajů, je třeba v každém individuálním případě sledovat, co je účelem zveřejnění fotografie zaměstnance a případně z toho vyvodit zákonné důsledky.
Jakékoliv zveřejňování fotografií podléhá zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (dále jen "zákon") a to zejména s ohledem na § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., který za zpracování osobních údajů považuje i jejich zveřejňování. Tento zákon dále stanoví konkrétní povinnosti zaměstnavatelů, které se k takovému zpracování váží.
Především je zaměstnavatel jako správce osobních údajů povinen stanovit účel zpracování, který je velmi důležitý pro navazující povinnosti, které mohou být stanoveným účelem dále ovlivněny. Jedná se zejména o otázky, jaké údaje lze vůbec zpracovávat a v jakém období. V obou případech nám totiž zákon říká (§ 5 odst. 1 písm. d), e), f) zákona č. 101/2000 Sb.), že shromažďovat a dále zpracovávat lze osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanového účelu. Otázka délky zpracování osobních údajů je řešena na stejném principu - uchovávat osobní údaje lze pouze po dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování.
Uvedeme-li příklad, bude rozdíl, zda se zaměstnavatel rozhodne zpracovávat fotografie zaměstnance pro účely např. ochrany majetku (fotografie užívané na tzv. ID kartách), zlepšení komunikace v rámci zaměstnavatele (fotografie a kontaktní údaje zveřejněné na intranetu zaměstnavatele) či pro účely prezentace zaměstnavatele navenek (fotografie zaměstnanců z firemních akcí). Stanovený účel zpracování má v uvedených případech zásadní vliv na to, jaké fotografie zveřejňovat, jakým způsobem a…
