č. 2262/2011 Sb. NSS; Daň z příjmů fyzických osob: příjem společníka a jednatele společnosti
č. 2262/2011 Sb. NSS
Daň z příjmů fyzických osob: příjem společníka a jednatele společnosti
k § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákonů č. 259/1994 Sb., č. 492/2000 Sb. a č. 261/2007 Sb.
Pokud společník a jednatel společnosti poskytuje společnosti služby prostřednictvím své živnosti s odlišným předmětem činnosti, kterou provozuje v samostatných provozovnách, vlastními pracovníky a na vlastní náklady, není cena společností jemu zaplacená příjmem ze závislé činnosti ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2010, čj. 2 Afs 24/2010-96)
Prejudikatura: č. 841/2006 Sb. NSS a č. 889/2006 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným W & P company proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalovaného.
Při daňové kontrole zaměřené mj. i na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období let 2005 a 2006 zjistil správce daně, že daňový subjekt (žalobce) v rozhodném období provozoval autobazar v Domažlicích a při této činnosti prodával vozidla a zprostředkovával jejich prodej. Přípravu vozidel k prodeji, kterou pro něj prováděl jeden ze společníků a jednatelů Martin W., posoudil jako činnost související s činností kontrolovaného subjektu. Martin W. sám v kontrolovaném období vlastnil živnostenské oprávnění na údržbu motorových vozidel a jejich příslušenství a na maloobchod s motorovými vozidly. Z tohoto hlediska se podle správce daně podílel na zisku kontrolovaného subjektu, přičemž byl současně jedním z jeho společníků a jednatelů. Po projednání kontrolních zjištění se daňový subjekt vyjádřil písemným podáním ze dne 14. 12. 2007 tak, že poukázal na porovnání živnostenských oprávnění obou subjektů, přičemž čištění vozidel je oprávněním Martina W. a jde o jinou činnost, než kterou provozuje žalobce. Čištění vozidel prováděl Martin W. ve dvou provozovnách, a to v dílně a na myčce aut, které sám provozuje či má pronajaty. Čištění prováděli jeho zaměstnanci a veškeré náklady s tím spojené nesl sám. Nakonec upozornil, že významnou část kalkulace ceny tvořily mzdové náklady a náklady na náhradu nájmu. Podle něho se jednalo o klasickou dodávku služeb, kterou nelze překvalifikovat na závislou činnost. Správce daně ve zprávě o kontrole ze dne 9. 1. 2008 toto vyjádření neakceptoval a kontrolu uzavřel s tím, že plátce nesrazil a neodvedl zálohy ze závislé činnosti z příjmů Martina W. vyplacených za tyto služby. Poté byly vydány platební výměry.
V odvolání proti platebním výměrům žalobce argumentoval obdobně jako ve svém vyjádření, poukázal na judikaturu správních soudů i Ústavního soudu a na skutečnost, že za součást příjmu společníka vzal správce daně i daň z přidané hodnoty, která byla součástí fakturovaných částek, a že předmětné částky již byly zdaněny, a to i daní ze závislé činnosti placenou Martinem W. za jeho zaměstnance. Žalovaný v rozhodnutích o odvolání ze dne 28. 8. 2008 dospěl k závěru, že se jednalo o činnost podléhající § 6 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, přičemž za příjem je třeba považovat celou…
