č. 3055/2014 Sb. NSS; Pobyt cizinců: zajištění cizince; možnost „přezajištění“; Mezinárodní ochrana: zajištění žadatele; sčítání dob zajištění podle zákona o azylu a zákona o pobytu cizinců

I. Cizince, jenž byl nejprve zajištěn podle § 124 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, jehož zajištění bylo posléze podle § 127 odst. 1 písm. f) téhož zákona ukončeno proto, že podal žádost o mezinárodní ochranu a Ministerstvo vnitra rozhodlo podle § 46a odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, o jeho povinnosti setrvat v zajišťovacím zařízení pro cizince, přičemž maximální doba trvání této povinnosti marně uplynula, aniž bylo o žádosti o mezinárodní ochranu rozhodnuto, již nelze znovu zajistit podle § 124a zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Toto ustanovení za takové situace neskytá oporu pro rozhodnutí o opětovném „přezajištění“ cizince, neboť nesplňuje požadavky na dostatečně kvalitní, přesnou a předvídatelnou právní úpravu autorizující zbavení osobní svobody jednotlivce veřejnou mocí, pročež se takové rozhodnutí dostává do rozporu s čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), resp. s čl. 52 odst. 3 ve spojení s čl. 6 Listiny základních práv Evropské unie.

II. Povinnost cizince setrvat v zařízení pro zajištění cizinců v režimu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je ve své podstatě zajištěním, resp. zbavením osobní svobody. Trvání této povinnosti nesmí (za běžných okolností) v souhrnu s další dobou zajištění, jež předcházelo podle § 125 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, překročit 180 dnů. Maximální dobu zajištění nelze prodlužovat tím, že cizinec bude „přezajišťován“ v režimech různých zákonů, aniž by pro přechody mezi zajišťovacími režimy a pro sčítání maximálních lhůt omezení osobní svobody existovala dostatečně kvalitní, přesná a předvídatelná zákonná úprava.