§ 7 Zaměstnavatel

Komentář

• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

  • § 2 – závislá práce

  • § 3 – výkon závislé práce

  • § 9 – jednání za stát

  • § 16 a 17 – o rovném zacházení, zákazu diskriminace, důsledcích porušení práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů

  • § 30 odst. 1 – výběr fyzických osob v pracovněprávních vztazích zaměstnavatelem

• Zákon č. 198/2009 Sb. – antidiskriminační zákon

• Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

  • § 9 odst. 1 – osobní stav osob

  • § 15-22 – obecné principy posuzování právní osobnosti

  • § 20 – právnická osoba

  • § 21 – stát

  • § 118 – právní osobnost právnické osoby

  • § 161 – jednání za právnickou osobu

  • § 164 – jednání statutárního orgánu

  • § 166 – jednání za právnickou osobu zaměstnanci

  • § 436-449 – zastoupení

• Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích

  • § 132 a násl. – společnost s ručením omezeným

  • § 243 a násl. – akciová společnost

Komentář

Vezmeme-li jako základ pracovněprávního vztahu smlouvu nebo dohodu, pak zaměstnavatelem je fyzická nebo právnická osoba, která s jinou fyzickou osobou uzavře smlouvu spočívající v její povinnosti vykonávat pro něj práci podle jeho pokynů a zpravidla na jeho pracovišti. Zaměstnavateli z této smlouvy pak vyplývá povinnost poskytnout zaměstnanci za výkon jeho práce odměnu a vytvořit mu příznivé pracovní podmínky. Znaky, které činí právní vztah mezi dvěma osobami vztahem pracovněprávním, vymezuje § 2 zákoníku práce, jeho formy pak ustanovení § 3.

Zaměstnavatelem je právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává fyzickou osobu či fyzické osoby v pracovněprávním vztahu, kterým se rozumí pracovní poměr nebo dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr. Jde-li o jinou formu, nejde o pracovněprávní vztah, ale o jiný způsob zadávání prací podle občanského zákona (smlouva o dílo).

 NahoruPostavení zaměstnavatele

Zákoník práce od 1. 1. 2014 neupravuje tzv. statusové věci upravující postavení osob, které budou sjednávat pracovněprávní vztahy podle zákoníku práce, a tato zásada se týká i postavení zaměstnavatele. Novelizovaný § 7 ZP vyjadřuje pouze, že zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v pracovněprávním vztahu.

 NahoruPrávnické osoby

Právnická osoba podle § 20 NOZ je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost nebo jehož právní osobnost zákon uzná. NOZ upravuje postavení pouze právnických osob soukromého práva. Právnické osoby veřejného práva podléhají zákonům, podle nichž byly zřízeny. Ustanovení NOZ se na ně použijí jen tehdy, slučuje-li se to s právní povahou těchto osob. Stát se podle § 21 NOZ v oblasti soukromého práva považuje za právnickou osobu. Jak stát právně jedná, upravuje zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Podle § 9 ZP za Českou republiku v pracovněprávních vztazích jedná a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává organizační složka, která jménem státu v základním pracovněprávním vztahu zaměstnance zaměstnává.

 NahoruVeřejné rejstříky

Právnické osoby upravuje NOZ v § 118 až 418. Jednání právnických osob je upraveno především ustanovením § 118 až 167 NOZ. Právnická osoba má podle § 118 NOZ právní osobnost od svého vzniku do svého zániku a zapisuje se zpravidla do veřejných rejstříků. V § 120 NOZ je upraveno, jaké skutečnosti se do veřejného rejstříku o právnické osobě zapisují. Zapisuje se především den jejího vzniku, den jejího zrušení s uvedením právního důvodu a den jejího zániku, jakož i název, adresa sídla a předmět činnosti a jméno a adresa bydliště nebo sídla každého člena statutárního orgánu spolu s uvedením způsobu, jakým tento orgán právnickou osobu zastupuje, a údaje o dni vzniku nebo zániku jejich funkce. Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, od 1. 1. 2014 upravuje, které právnické osoby se do nich zapisují a jak nebo které další údaje se do nich u právnických osob zapisují a jak se z nich vymazávají. Tyto veřejné rejstříky právnických osob jsou přístupné každému a každý do nich může nahlížet a pořizovat si z nich výpisy, opisy nebo kopie. K provedení zákona o veřejných rejstřících byla vydána vyhl. č. 323/2013 Sb., která stanoví náležitosti formulářů o podání návrhu zápisu, změn či výmazu do rejstříku. I ověření těchto skutečností je pro pracovněprávní vztahy významné, např. při sjednání pracovněprávního vztahu nebo při jednání za právnickou osobu.

 NahoruJednání za právnickou osobu – statutární orgán

Do veřejných rejstříků se zapisují i funkce členů statutárních orgánů i způsob, jakým společnost zastupují. Obecná úprava jednání za právnickou osobu je upravena v § 161 NOZ. Kdo právnickou osobu zastupuje, dá najevo, co ho k tomu opravňuje, pokud tato skutečnost neplyne již z okolností. Kdo se za právnickou osobu podepisuje, připojí k jejímu názvu svůj podpis, popřípadě i údaj o své funkci nebo o svém pracovním zařazení. Tento způsob jednání za právnické osoby se bude vztahovat i pro pracovněprávní vztahy.

Statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí nesvěří jinému orgánu právnické osoby. Tato zásada plyne i z § 164 odst. 1 NOZ, který stanoví, že člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech. Ačkoliv úprava statutárních orgánů v NOZ a následně i v zákoně o obchodních korporacích je upravena podrobněji než doposud, nemění se nic na základní zásadě, kterou je to, že primárně všechna jednání (zastupování) právnické osoby činí její statutární orgán, jehož zastupování není omezeno a je na jeho rozhodnutí, jakou určí organizační strukturu a jaké organizační útvary včetně jejich vedoucích zaměstnanců vytvoří, protože tím rozhoduje i o tom, v jakém rozsahu a za jakých podmínek budou vedoucí a ostatní zaměstnanci oprávněni právnickou osobu zastupovat.

 NahoruKolektivní statutární orgán

Náleží-li působnost statutárního orgánu více osobám, tvoří tzv. kolektivní statutární orgán (nejčastěji u akciové společnosti). Pro pracovněprávní vztahy je významné ustanovení § 164 odst. 3 NOZ. Má-li právnická osoba s kolektivním statutárním orgánem zaměstnance, pověří jednoho člena statutárního orgánu právním jednáním vůči zaměstnancům. Pokud k tomuto pověření nedojde, platí, že tuto působnost vykonává předseda statutárního orgánu. Jedná se o novou zásadu, která vymezuje základní pravidlo jednání právnické osoby, tj. zaměstnavatele, vůči zaměstnancům. Vzhledem k obecně přijaté…