dnes je 22.5.2024

Input:

č. 801/2006 Sb. NSS, Azyl: náhradní doručení

č. 801/2006 Sb. NSS
Azyl: náhradní doručení
k § 77 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
k § 46 odst. 4 občanského soudního řádu
Řízení o udělení azylu má určitá specifika, mezi která patří i zjevná zvýšená snaha o rychlost a efektivnost (viz např. § 56 odst. 2 s. ř. s.). Aby však mohly být tyto procesní principy reálně naplněny, je nezbytná náležitá součinnost žadatele o azyl, jejímž projevem je krom jiného povinnost hlášení místa pobytu žadatele o azyl stanovená v § 77 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to tak, aby byla zajištěna vzájemná komunikace mezi ním a příslušným státním orgánem. Stěžovatelova argumentace spočívající v tom, že účinky doručení rozsudku nemohly nastat, neboť neoznámil změnu své adresy, a soudu se tak nepodařilo mu rozsudek doručit, je v přímém rozporu se zmíněnými zvláštnostmi azylového řízení.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2004, čj. 2 Azs 258/2004-40)
Věc: Igor Ch. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.

Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 20. 3. 2003 neudělilo žalobci azyl.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2004 žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl.
Ze spisu vyplynulo, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2004 byl stěžovateli zaslán na adresu Ubytovna Ž., P. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo stěžovateli tento rozsudek na dané adrese doručit, byla tato zásilka dne 5. 4. 2004 uložena a po uplynutí lhůty k uložení, během níž si ji stěžovatel nevyzvedl, byla vrácena městskému soudu jako nedoručená.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl.
Z odůvodnění:
Vzhledem k tomu, že soudní řád správní neobsahuje komplexní úpravu doručování, je na posuzovaný případ třeba využít odkazu na použití občanského soudního řádu. Podle § 46 odst. 4 občanského soudního řádu pak platí, že nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl.*)
Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Adresu, na niž bylo stěžovateli doručováno, je přitom nutno považovat za místo, kde se v době doručování zdržoval i přesto, že stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že od února 2004 byla ubytovna na adrese, na níž bylo stěžovateli doručováno, zrušena a je neobyvatelná; není ovšem pravda, že tato skutečnost vylučuje účinky náhradního doručení, jak stěžovatel tvrdí. V daném případě je totiž nutno vycházet z určitých specifik řízení o udělení azylu, které se projevují především ve zvýšené snaze o rychlost a efektivnost (viz např. § 56 odst. 2 s. ř. s.), přičemž důvodem těchto zvláštností je pochopitelná snaha o účinnou a okamžitou ochranu cizinců, kteří důvodně tvrdí, že jsou pronásledování za uplatňování svých základních práv a svobod ve smyslu čl. 43 Listiny základních práv a svobod, blíže provedeného v ustanovení § 12 zákona o azylu. Aby však mohly být tyto procesní principy
Nahrávám...
Nahrávám...