dnes je 7.2.2023

Input:

č. 935/2006 Sb. NSS; Daň z příjmů: zdaňování při spolupráci manželů

č. 935/2006 Sb. NSS
Daň z příjmů: zdaňování při spolupráci manželů
k § 13 a § 25 odst. 1 písm. u) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1999
I. Jestliže daňový subjekt netvrdil, že smlouvou upravil rozsah společného jmění manželů ve smyslu § 143a a § 144 občanského zákoníku, ani takovou smlouvu nedoložil, musí správce daně za součást společného jmění manželů považovat i prostředky daňového subjektu určené k podnikání. V důsledku toho nemohlo dojít k plnění ze smlouvy o dílo uzavřené mezi daňovým subjektem a jeho manželkou.
II. V případě, kdy daňový subjekt nerozdělí své příjmy z podnikání nebo z jiné samostatné činnosti dle § 13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je správce daně oprávněn zkoumat, zda výdaj daňového subjektu, tj. částka uhrazená na základě účetního dokladu manželce daňového subjektu za provedené práce (služby), není výdajem na osobní potřebu poplatníka [§ 25 odst. 1 písm. u) citovaného zákona].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, čj. 5 Afs 21/2003-66)
Věc: Antonín N. proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalobce.

Finanční úřad v Přerově dodatečným platebním výměrem ze dne 5. 11. 2001 žalobci dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999 ve výši 1740 Kč. Vyšel z výsledků kontroly daně z příjmů fyzických osob a dále silniční daně za roky 1999 a 2000, kterou provedl v roce 2001 a v jejímž rámci zjistil, že stěžovatel uplatnil v roce 1999 výdaje ve výši 391 589 Kč. Kontrolou byl podle § 25 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů vyloučen mimo jiné výdaj 9800 Kč za přípravu účetních dokladů v roce 1999, vynaložený ve prospěch manželky paní Hany N. Správce daně posoudil tento vztah v souladu s § 2 odst. 7 daňového řádu jako vztah mající znaky pracovněprávního vztahu. Jelikož však z ustanovení § 269 zákoníku práce vyplývá, že pracovněprávní vztah nemůže vzniknout mezi manžely, a dále z toho důvodu, že uvedený výdaj byl vynaložen z prostředků ze společného jmění manželů (nevypořádaného dle ustanovení § 143 a následujícího občanského zákoníku), byl takto posouzen jako výdaj čerpaný pro osobní spotřebu žalovaného a vyloučen z daňově uplatněných výdajů pro rok 1999 ve smyslu § 25 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů.
Finanční ředitelství v Ostravě žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 1. 7. 2002 odvolání žalobce zamítlo. Z odůvodnění zamítavého rozhodnutí mj. vyplynulo, že v rámci doplnění odvolacího řízení byl žalobce vyzván k tomu, aby prokázal, že shora uvedený výdaj byl ve prospěch manželky vynaložen na základě smlouvy o dílo. Žalobce však předložil pouze písemné potvrzení o převzetí objednávky s tím, že další požadavky správce daně by považoval za zbytečné zatěžování daňového subjektu. Správce daně rovněž vyzval žalobce k předložení případné smlouvy ve smyslu § 143a občanského zákoníku k prokázání provedené úpravy stanoveného rozsahu společného jmění manželů Hany N. a Antonína N. pro období roku 1999. Žádnou takovou smlouvu však žalobce nepředložil.
Krajský soud v Ostravě žalobu rozsudkem ze dne 10. 7. 2003 jako nedůvodnou zamítl.
Žalobce (stěžovatel)
Nahrávám...
Nahrávám...