dnes je 22.5.2024

Input:

č. 991/2006 Sb. NSS, Daňové řízení: daňová kontrola; stanovení daně podle pomůcek

č. 991/2006 Sb. NSS
Daňové řízení: daňová kontrola; stanovení daně podle pomůcek
k § 16, § 31 odst. 5 a § 32 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 323/1993 Sb., č. 255/1994 Sb., č. 29/2000 Sb. a č. 226/2002 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
k § 2 odst. 2 písm. e) zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty*)
k § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
I. Cílem daňové kontroly podle § 16 odst. 1 zákona č. ČNR 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je ověřit správnost a pravdivost údajů o základu daně a dani uváděných v daňových přiznáních. Je na úvaze správce daně, jakým směrem daňovou kontrolu zaměří a v jakém rozsahu; pokud však správce daně sám určí, že předmětem daňové kontroly je daň z přidané hodnoty za určité zdaňovací období, a to jak daň na vstupu, tak i na výstupu, potom je oprávněn daňovou kontrolu provádět pouze v těchto v mezích, které si sám určil, a to způsobem stanoveným zákonem o správě daní a poplatků.
II. Nastanou-li skutečnosti předvídané ustanovením § 31 odst. 5 a násl. zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je povinností správce daně stanovit daň pomocí pomůcek. Jde-li o daň z přidané hodnoty, pak - vzhledem k zákonné konstrukci daňové povinnosti u této daně jako rozdílu mezi daní na vstupu a daní na výstupu - je nutno stanovit daňovou povinnost za určité zdaňovací období jednotně podle pomůcek.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2004, čj. 1 Afs 19/2004-67)
Věc: Zdeněk V. proti Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.

Finanční úřad pro Prahu 9 doměřil 17. 10. 2001 žalobci dodatečným platebním výměrem daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 1998. Odvolání žalobce proti tomuto výměru žalovaný zamítl svým rozhodnutím ze dne 23. 4. 2002. Žalobu, kterou proti tomuto rozhodnutí žalobce podal u Městského soudu v Praze, tento soud zamítl.
Včas podané kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze Nejvyšší správní soud vyhověl, rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Žalobce žalobou vytýkal žalovanému, že dodatečný platební výměr byl nezákonný a neplatný, protože ve výroku rozhodnutí není uvedena výše doměřovaného základu daně, daňové řízení vykazovalo vady, správce daně nebyl schopen stanovit daň dokazováním, a proto byl povinen ji stanovit podle pomůcek. Uvedl dále, že ze zprávy o kontrole bylo zřejmé, že předmětem kontroly bylo prověření daně na vstupu i na výstupu; závěr žalovaného, že nebylo nutno ze strany správce daně zpochybnit daň na výstupu, je tak nelogický a neoprávněný. Správce daně vůbec nehodnotil důkazní prostředky týkající se daně na výstupu, což je jeho povinností, je-li daň stanovena dokazováním; uvedl pouze, že žalobce neunesl své důkazní břemeno podle § 31 odst. 9 d. ř., ke stanovení daně podle pomůcek však nepřistoupil. Není však pouze na úvaze správního orgánu, zda tak učiní. To je jeho povinností, nastanou-li skutečnosti uvedené v § 31 odst. 5 d. ř.
Městský soud v Praze v zamítavém rozsudku uvedl, že námitka týkající se
Nahrávám...
Nahrávám...