Vnímáte rozdíl mezi „prázdninami“ a „dovolenou“? Samozřejmě
pokud si odmyslíme jejich délku - dva měsíce v porovnání se čtyřmi pěti týdny.
Je pro Vás dovolená časem užíváním si, či pouze jednou z
povinností?
K prázdninám i dovolené patří zbavení se pracovních či školních
povinností, odlehčení a zábava. Každodenní rutině dáváme sbohem a chceme si
užívat. Jenže jak je to s tím užíváním si?
Když se objeví dovolenkově-prázdninové téma v současném filmu, má
zpravidla podobu thrilleru, ve kterém jde o život, bláznivé, ztřeštěné komedie,
kdy je vše obráceno vzhůru nohama, nebo v českých filmech upocené selanky někde
u rybníka či moře, kdy jde o „pohodu“ stůj co stůj. Kolik takových filmů si
však zapamatujeme? Nejsou určeny jen ke konzumaci? Tak jako se staly spotřebním
oborem i dovolené, „nejlépe“ all inclusive.
Dovolená, která má být určena k tomu, abychom se zotavili pro další
práci, je vlastně dnes docela dřina. Vzniká nová povinnost - maximálně
si užít. Svou dovolenou se lidé často snaží předvést: „Byli jsme tam a tam,
stihli to a to.“
Jinak je tomu se slovem prázdniny. Označují dobu prázdna na
školách (dříve i v úřadech). Mají blíže k významu nekonání, nikoli
předvádění se. Ztrácíme „vážnost“, křečovitost a pomyslné klotové rukávy.
Prázdniny jsou slovem, které asociuje mládí, bezstarostnost, nevinné lumpačení,
neokázalost, jednodušší způsob života. Prožitky nejsou demonstrativní, zato
vnitřně bohaté. A jen ty zanechávají trvalé dojmy.
Takže nás nepřekvapí, že film, který pojednává právě o takových
nevinných, a přesto hlubokých prožitcích ve velmi omezeném „prázdninovém“ čase,
zanechává trvalý dojem i v nás divácích. Jde o dnes již klasický film
Prázdniny v Římě (Roman Holiday, 1953) s Andrey Hepburnovou v roli
princezny a Gregory Peckem jako novinářem. Všimněme si několika filmových
momentů.
Princezna je nespokojena. Něco je třeba změnit. I nám se stává, že
naše životní realita, sociální role, povolání, jež plníme, se dostanou do
rozporu s naším vnitřním já. Někdy je to stav, kdy se berou prášky, pije
alkohol, nespí, nebo se spí moc, vzniká nesoustředěnost, odpor k rutinním
povinnostem. Začínají chybné úkony, nevědomá opomenutí, bezděčná selhání, která
se nám často jeví jako omyly druhých.
Nemám na mysli lidi, kteří se ocitají i v podobné situaci
dlouhodoběji a kteří možná potřebují zásadnější změnu. Myslím na ty, kteří
„jsou na svém místě“, ctí svou profesi, své povinnosti a chtějí jim co nejlépe
dostát - avšak prostě potřebují na nějaký čas „vypnout“. Na rozdíl od
filmu, kde princezně „stačí“ dva dny (nezapomínejme, že filmový příběh zhušťuje
čas), v běžném životě se doporučuje rozhodně delší doba, abychom se skutečně
dokázali „odstřihnout“ od pracovní a životní rutiny.
Od ní se princezna odstřihne také tím, že se ostříhá. Změní vizáž,
je modernější, uvolněnější, půvabnější, hravější. Avšak není to o tom, že by
okolnímu světu dávala najevo, jak moc je „jiná“ svým…
