Tradicionálové, Tichá generace, Baby boomers, Generace X, Mileniálové, Generace Z – ti všichni se potkávají ve firmách, nezřídka na jednom pracovišti. Sociologové, personalisté a odborníci na management řeší, zda spolu takto věkově pestrá skupina může vycházet. Nabízí se otázka, zda nás dnešní doba staví před problémy, které naši předkové neznali, či zda výše uvedená klasifikace svědčí jen o naší zálibě ve škatulkování? Když nahlédneme do nejstarší učebnice psychologie, do pohádek, legend a mýtů, zjistíme, že základem mnoha z nich jsou obdobné problémy, s nimiž si dnešní personalisté a manažeři lámou hlavy. V těchto příbězích potkáváme líné Honzy, kteří odmítají slézt z pece a opustit laskavou mateřskou náruč, ale také čiperné všudybyly, ustrašené třasořitky i odvážné mladé hrdiny. Objevují se v nich laskaví a moudří králové, ale i tací, kteří se o svoji říši či moc dělit nechtějí. Stačí si jen vzpomenout na pohádku O Plaváčkovi nebo na příběh Čarodějův učeň, který je snad prvním dochovaným dokladem o existenci bossingu.
Pokud pohádky a mýty nebudeme chápat jako kratochvilné čtení, ale jako obrazy, do kterých předchozí generace uložily svoji moudrost a zkušenost, zjistíme, že to, co se proměňuje, jsou vnější kulisy, nikoliv hlavní aktéři. Podle svého naladění, věku, vzdělání a životních zkušeností se vnitřně ztotožňujeme s tou či onou pohádkovou bytostí. Pravdou ale je, že ve svém nitru skrýváme všechny. Každý z nás je občas lenivým Honzou či princeznou na hrášku, kterou vzápětí vystřídá rozvážný rádce či statečný rytíř. A přiznat se, že v nás čas od času ožije závistivý zloduch či nepřející král, to už chce značnou dávku osobní poctivosti a síly.
V našem nitru se každý den potkávají odvážní mladíci a svižné dívky s vědmami a moudrými starci, a to vše bez ohledu na to, jaký věk narození skrývá náš občanský průkaz. Analytická psychologie jim dala název puer a senex.
Puer představuje mladou, svěží duševní energii, která generuje nové nápady, myšlenky, tvůrčí a odvážné vize. Stačí si představit, jaké to je, když dostaneme báječný nápad, který nás nadchne. Zmocní se nás magické rozechvění a přímo hmatatelně cítíme sílu, která nás popohání kupředu. Opájíme se pocitem, jaké to bude, až... Až se naučíme španělsky a povedeme výpravu do Jižní Ameriky. Až složíme daňové a auditorské zkoušky. Až se o naši knihu či scénář budou prát vydavatelské domy a filmové ateliéry. Až klient užasne nad naším skvělým aranžmá marketingové kampaně. Fantazie pracuje na plné obrátky a úspěch se zdá být dosah ruky. Nápady se z nás sypou jako blechy z toulavého psa. Náš vnitřní puer se nadýmá pýchou a spokojeností se svojí mimořádnou a oslnivou vizí, která uchvátí všechny kolem. Alespoň taková jsou očekávání.
Ošemetné na tom všem je, že vize je jedna věc a realita druhá. Po prvním kroku následuje druhý, třetí a čtvrtý a ty mají poněkud nudnou podobu večerů strávených nad španělským slovníkem a gramatickou cvičebnicí, víkendů prožitých uprostřed hory daňových zákonů, nutnosti napsat denně alespoň několik stránek novely. Prostě každodenní, nezbytná, náročná a nudná práce, při které se puerovo nadšení nezřídka vytrácí. Navíc nápady a vize provází omyly, chyby, neúspěchy a kompromisy. A puerovi se nechce přepsat scénář, opakovat daňové zkoušky a přepracovat návrh marketingové kampaně podle požadavků klienta. Když se puer srazí s realitou, může často dojít ke ztrátě nadšení a zaujetí. Snad nejlépe to ilustruje příběh o Ikarově pádu.
Aby k němu nedošlo, je třeba dát prostor druhé stránce naší duše, senexovi. Je-li puer přeborníkem ve snění, je senex mistrem reality a detailu. Je to pragmatická a praktická stránka v nás, někdy trochu nudná, zcela jistě přísná, náročná a nesmlouvavá. Zná úskalí reality, umí se v ní orientovat a přinutit nás pracovat i ve chvíli, kdy bychom raději vše hodili za hlavu a rozeběhli se za dalším báječným nápadem. Umí vyhmátnout slabá místa v projektu a zapracovat na nich. Pokud se s ní přátelíme, přenese naše sny a vize z říše fantazie do hmotné podoby. A jak poznáme, že je této energie příliš? Podle toho, že místo odvážného prošlapávání nových cest si libujeme v jízdě po dálnici, kterou důvěrně známe a už ji stokrát projeli, že nové nápady a…
