Hluk, narušení soukromí a stres jsou nejčastější nedostatky otevřených kanceláří. Přesto nemusí být open space strašákem. Stačí vědět, jak si nastavit mikroklima, kdy říct "nerušit" a jak pečovat o vlastní psychickou odolnost.
JEDNA KANCELÁŘ, DVA PŘÍBĚHY
Markéta nastoupila do nové práce s nadšením. Jenže po pár týdnech v open space kanceláři přestala spát. Neustálý hluk, časté vyrušování a nemožnost najít klid jí způsobovaly napětí i mimo práci. "Připadala jsem si jako v akváriu, kde mě pořád někdo pozoruje," říká.
Honza naopak v otevřené kanceláři funguje už pátým rokem. "Pomohlo mi najít si rutinu. Pracovní sluchátka, krátké pauzy, oběd venku. A taky jsem se naučil říkat kolegům: "Teď potřebuji chvilku klid."
Open space kanceláře mohou být inspirativní a dynamické, ale také hlučné, rušivé a vyčerpávající. Rozhoduje nejen prostředí, ale i naše schopnosti se v něm zorientovat a chránit si své duševní zdraví.
KRÁSA OTEVŘENÉHO PROSTORU... NEBO PAST PRO DUŠI?
Open space kanceláře jsou fenoménem moderní doby. Zaměstnavatelé je oceňují pro efektivní využití prostoru a podporu spolupráce. Pro zaměstnance však mohou představovat značnou psychickou zátěž především kvůli rušivým podnětům a absenci soukromí.
Výzkumy, které se věnují vlivu otevřených kanceláří na spokojenost a míru stresu, ukazují, že psychická pohoda v tomto prostředí není samozřejmost. Dobrou zprávou ale je, že existují strategie, jak se v open office nezbláznit.
CO SE V OPEN SPACE DĚJE S NAŠÍ PSYCHIKOU?
Náš mozek je nastavený tak, aby se chránil před ohrožením. A právě nepředvídatelné vyrušení, hluk nebo pozorování ostatními mohou mozek vnímat jako ohrožení, což spouští stresovou reakci (Lazarus & Folkman, 1980). Tělo se dostává do režimu bojuj, uteč nebo ztuhni. Dlouhodobý stres přináší únavu, podrážděnost, pokles výkonnosti i riziko syndromu vyhoření (Blažková, 2008; Ahmad et al., 2011).
Nejčastěji uváděným negativním faktorem v open space je hluk – konverzace kolegů, vyzvánění telefonů, tiskárny, klimatizace. Podle výzkumu Jahnckeho a kol. (2011) hluk v open space významně snižuje kognitivní výkon a schopnost koncentrace. Další zásadní problém je narušení soukromí. Zaměstnanci nemají možnost rozhodovat o míře kontaktu s ostatními, což může vyvolávat pocity stresu a ztráty kontroly. Kim a De Dear (2013) označují tento fenomén jako "trade-off" mezi soukromím a komunikací (lidé musí obětovat jednu potřebu na úkor druhé).
VLIV PROSTŘEDÍ NA SPOKOJENOST A VÝKONNOST
Výzkumy potvrzují, že míra spokojenosti s pracovním prostředím významně souvisí s psychickou pohodou a pracovní výkonností. Negativní vnímání prostředí koreluje s vyšší mírou stresu, únavy a nespokojenosti s výkonem. Zaměstnanci v open space vykazují vyšší výskyt duševního vyčerpání a nižší pracovní angažovanosti než ti, kteří pracují v uzavřených kancelářích.
JAK SE CHRÁNIT ANEB STRATEGIE PRO DUŠEVNÍ POHODU
Co tedy můžeme dělat, když pracujeme v open space a chceme se udržet v dobré psychické kondici?
- Vytvořte si osobní mikroklima – V otevřeném prostoru často mizí pocit bezpečí a kontroly. Podle výzkumů Blažkové (2008) a Kroupy et al. (2007) pomáhá, když si zaměstnanci upraví své pracovní místo tak, aby působilo "domácím" a klidným dojmem. Může jít o květinu, vlastní hrnek, fotografii nebo i barevné ladění předmětů. Tento symbolický "ostrůvek" osobního prostoru zvyšuje pocit autonomie, což je důležitý faktor psychické pohody (Veitch et al., 2007).
- Omezte hluk – Hluk je nejčastěji zmiňovaným stresem v open space. Sluchátka s hudbou, bílý šum nebo aplikace na tlumení okolí (např. Noisli, Brain.fm) dokážou výrazně snížit ruch. Důležitá je i kultura pracoviště – pokud je běžné mluvit potichu nebo respektovat "tiché zóny", celkové napětí klesá (Michalík & Skřehot, 2009; Kim & De Dear, 2013).
- Nastavte hranice – Jedním z klíčových faktorů zvládání stresu je schopnost regulovat množství podnětů. To ale v open space není jednoduché. Pomoci může domluva s kolegy: jasně sdělit, kdy potřebujete klid, použít kartičku "Nerušit", zavřít laptop nebo odejít do jiné části kanceláře. Takové rituály nejen pomáhají mozku přepnout do "hluboké práce", ale také snižují riziko přerušení, které výrazně narušuje kognitivní výkon (Smith-Jackson & Klein, 2009).
- Pauzy nejsou luxus, ale nutnost – Přerušení práce alespoň každých 90 minut napomáhá regeneraci kognitivních schopností, udržení pozornosti a prevenci psychického vyčerpání. I krátká procházka, dechové cvičení nebo protahovací rutina obnovují duševní rovnováhu (Gilbertová & Matoušek, 2002). Pauzy mají větší efekt, pokud jsou pravidelné a člověk si je dovolí bez pocitu viny.
- Trénujte copingové strategie – Zvládání stresu je dovednost,…
