Protáhnout velblouda uchem jehly - úkol zdánlivě nemožný. A
přece personalisté i manažeři dostávají podobné hádanky k vyřešení
často.
Poznali se na cestě, na které zažili těžkosti i pocity vrcholu.
Radovali se, pomáhali si, hádali se, jak už to bývá mezi lidmi, kteří jsou si
blízcí. Den se chýlil ke konci, když spočinuli na bezpečném místě na hoře
Najáf. Už se smrákalo, když zjistili, že mají jen jeden krajíc chleba a jeden
hlt vody. Začali se přít o to, kdo má větší nárok. Ten větší a těžší s větším
výdejem, nebo ten, kdo by potřeboval být mohutnější? A co ten, který chléb a
vodu nesl? Když potemněla i jejich mysl, navrhl jeden z nich, že půjdou spát a
ráno ten, komu se zdál nepodivuhodnější sen, rozhodne, co učiní.
Za úsvitu první druhé probudil a pravil: „Můj sen mě zavedl do
zahrady hojnosti, kde zasedalo mnoho mudrců a ten nejváženější z nich přede
všemi pronesl, že si zasloužím chléb a vodu, protože můj minulý a budoucí život
je hodný obdivu. Řekl: Jsi náš příslib.“
Druhý poutník nezůstal pozadu: „I já jsem měl jasnozřivý, ještě
jasnozřivější sen. Muž poznání mě zavedl do paláce a řekl: Můj pane, toto je
Tvá a naše budoucnost, která se započala na hoře Najáf u Tvého chleba a
vody.“
Nakonec i třetí poutník se dal do řeči: „Já jsem ve snu nic neviděl,
nic jsem neslyšel a nic jsem neříkal. Jen jsem pocítil přítomnost ducha, který
naléhal, abych vstal a snědl krajíc a zapil jej. A to jsem také udělal.“
(Zpracováno podle dervišských příběhů)
NahoruJak příběh pokračuje dál?
Možná, že dvojice, která přišla zkrátka, by nejraději svého
souputníka roztrhla vejpůl či zakřičela něco o sobectví. Jeden z dvojice se
však vzpamatoval dříve a začal děkovat za lekci, které se mu dostalo. Uvědomil
si totiž, že jsou situace, které nesnesou odkladu a snění o daleké
budoucnosti. Situace bezezbytku dané a urgentní vyžadují čin v pravý
okamžik.
Právě stále více dynamičtější, turbulentnější doba si vyžaduje
odpovídající postupy. Jedním z nich je just-in-time. Tento přístup se rozvíjel
především ve výrobě. Skladování materiálu do zásoby bylo nákladné. Sklady se
přemístily k dodavatelům nebo na cestu do kamiónů. Průkopníky just-in-time byl
Wal-Mart. Dnes můžeme na dálnicích vidět kamióny, na jejichž plachtách je
napsáno just-in-time. Jsou to kamióny přepravců, kteří jezdí především pro
automobilky. Just-in-time pomohl významně snížit náklady. Je však možný i ve
službách, při poskytování něčeho nehmotného? V následujících řádcích budeme
hledat odpověď.
Před současnými personalisty je totiž nelehký úkol. Jejich zadání
již nějakou dobu zní:
-
s menším počtem personalistů,
-
s menším rozpočtem na vzdělávání,
-
realizovat více kurzů pro více lidí,
-
přitom zvýšit jejich kvalitu,
-
a přinést jasný důkaz o jejich efektivitě.
To je jako protáhnout pětihrbého velblouda uchem jehly. Aby
byli schopni dostát tomuto zadání, potřebují udělat několik opatření. Rozdělit
výcvikové kurzy na standardizované a na zakázková řešení. Standardizované kurzy
znamenají, že mají pevně daný harmonogram, ze kterého není možné se odchýlit.
Při zakázkových řešeních lektor, aby splnil cíle, se často odchyluje od
rámcového harmonogramu.
V mnoha firmách mají katalog vzdělávacích akcí, který jim za léta
nabobtnal. Nyní je potřeba vytvořit sadu 15-20 standardizovaných kurzů (mimo
odborné a ze zákona), které pokrývají kompetenční model. Vzdělávací katalogy
musí zeštíhlet, jako zeštíhlela výroba před lety zavedením just-in-time.
Standardizované kurzy zabezpečují minimální…
