S účinností od 1. 1. 2015 byla ve Spolkové republice Německo zavedena poprvé federální minimální mzda. Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že tato skutečnost nebude mít výraznější dopad na české zaměstnavatele, opak může být pravdou. Německá minimální mzda má dle aktuálního znění nového zákona dopadat i na české zaměstnance, kteří na území Německa vykonávají práci pouze krátkodobě (například v rámci nárazové pracovní cesty), nebo dokonce i na takové zaměstnance, kteří územím Německa pouze projíždějí.
Minimální mzda je od letošního roku stanovena zákonem o zavedení plošné minimální mzdy (označován také jako MiLoG, dále jen “zákon o minimální mzdě“) ve výši 8,50 EUR za hodinu (přibližně 236 Kč). Plošná minimální mzda v Německu až do konce loňského roku na úrovni federace neexistovala, byla upravena pouze v rámci sektorových kolektivních smluv.
Úprava německé minimální mzdy se dle prvotního výkladu a přístupu německých úřadů má uplatňovat vůči následujícím skupinám zaměstnanců:
- zaměstnanci zaměstnaní v Německu podle německého práva,
- zaměstnanci zahraničních zaměstnavatelů, kteří pracují v Německu na základě dlouhodobé pracovní cesty nad 30 dnů (v kalendářním roce) nebo na základě dočasného přidělení,
- zaměstnanci pracující na území Německa neuvedení v bodě 1) nebo 2) výše, tedy i na zaměstnanci vyslaní k práci na území Německa na dobu kratší než 30 dní za kalendářní rok nebo zaměstnanci územím Německa pouze projíždějící (dotýká se zejména zaměstnanců v dopravě).
Z výše uvedeného je zřejmé, že hlavním problémem bude uplatňování německé minimální mzdy a dalších povinností z tohoto zákona vyplývajících (viz níže) na skupinu zaměstnanců uvedených v bodě 3). S účinností nové právní úpravy navíc začala Celní správa Spolkové republiky Německo vynucovat plnění těchto povinností právě i u těchto zaměstnanců. V reakci na postup německých státních orgánů zahájila z iniciativy zejména Polské republiky Evropská komise tzv. pilotní řízení směřující k určení, zda je aplikování německé minimální mzdy na zaměstnance pod bodem 3) výše v rozporu s principem volného pohybu služeb.
Do vyřešení této záležitosti bylo v prohlášení německé ministryně práce a sociálních věcí, paní Andrey Nahles ze dne 30. 1. 2015 přislíbeno, že německé úřady nebudou prozatím vynucovat plnění povinností spojených s německou minimální mzdou u zaměstnanců uvedených pod bodem 3) výše. Německé kontrolní orgány tedy nebudou provádět kontroly a zahajovat správní řízení o porušení povinností spojených se zavedením minimální mzdy vůči této skupině zaměstnanců.
Bez ohledu na řízení před Evropskou komisí však platí, že od Nového roku se německá minimální mzda uplatní vůči tzv. dlouhodobým vysláním (skupina 2) výše). Minimální mzda a související povinnosti se tak vztahují na všechny zaměstnance vykonávající práci v Německu na základě pracovní cesty přesahující celkem 30 dní v kalendářním roce (počítáno kumulativně součtem doby trvání všech pracovních cest).
Asi největší komplikací bude pro zaměstnavatele ohlašovací povinnost uvedená v § 16 zákona o minimální mzdě. Ta stanoví, že zaměstnavatelé se sídlem mimo Německo, jejichž zaměstnanci vykonávají práci na území Německa v hospodářských sektorech stavebnictví, restauratérství a hotelnictví, přepravy osob a nákladů včetně související logistiky, zábavních parků, lesnictví, úklidu budov a masném průmyslu, jsou povinni před zahájením jakékoliv pracovní činnosti písemně v německém jazyce informovat příslušný úřad o informacích důležitých pro případnou kontrolu. Těmito informacemi jsou:
- jméno, příjmení a datum narození dotčených zaměstnanců;
- začátek a předpokládaný konec pracovní činnosti;
- místo výkonu pracovní činnosti;
- místo uschování vyžadovaných dokladů (viz následující část);
- jméno, příjmení a datum narození odpovědné osoby v Německu, případně údaje zmocněnce pro doručování, je-li odlišnou osobou.
Prováděcí vyhláška pak určuje, že pro tyto účely ohlášení musí být…
