Svazoví inspektoři BOZP si často nárokují kontrolu i u zaměstnavatelů, kde jejich odborová organizace nepůsobí. Jak se k tomu mají postavit zaměstnavatelé?
ÚVOD
V poslední době se v souvislosti s tzv. svazovými inspektory bezpečnosti a ochrany zdraví při práci rozmohl v praxi fenomén, že se tyto osoby z titulu své funkce domnívají, že mají právo kontrolovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci i u zaměstnavatelů, kde příslušný odborový svaz/odborová organizace, jehož jménem svazový inspektor příslušnou inspekční činnost vykonává, nepůsobí. Zaměstnavatelé jsou mnohdy z této skutečnosti zděšeni a v rozpacích si pokládají otázku, zda člověku, kterého nikdy v životě neviděli a není se zaměstnavatelem nikterak spjatý, musí skutečně kontrolu bezpečnosti a ochrany zdraví umožnit. Článek na tuto otázku zaměstnavatelům poskytuje poměrně jednoznačnou odpověď.
K § 322 ZP
Zákoník práce v § 322 odst. 1 ZP nejdříve stanoví, že odborové organizace mají právo vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů. Dále říká, že zaměstnavatel je povinen odborové organizaci takový výkon kontroly umožnit, přičemž je následně blíže stanoveno, co vše musí zaměstnavatel v daném ohledu zajistit a dovolit. V odstavci 2 § 322 ZP uvádí, že náklady vzniklé výkonem kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci včetně nákladů na školení k prohloubení kvalifikace svazových inspektorů bezpečnosti práce pověřených výkonem této kontroly hradí stát na základě dohody s odborovou organizací.
Z textace obou odstavců § 322 ZP tak lze dovodit, že kontrolní oprávnění odborových organizací na základě dikce § 322 ZP jsou tedy v praxi realizována prostřednictvím tzv. svazových inspektorů BOZP. Pokud zaměstnavatel svazovému inspektorovi oprávněnému kontrolu BOZP provést neumožní, vystavuje se riziku sankce vyplývající ze skutkové podstaty obsažené v § 17 odst. 1 písm. v) nebo § 30 odst. 1 písm. v) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZIP"). Další skutkové podstaty, které souvisí s porušením povinností vůči příslušným odborovým organizacím, radám zaměstnanců nebo zástupcům pro oblast BOZP, které jsou obsaženy v § 10 a § 23 ZIP, na předmětnou problematiku nedopadají.
K AKTUÁLNÍMU PROBLÉMU V PRAXI
V praxi aktuálně způsobuje poměrně zásadní problém situace, kdy se oprávnění na provedení kontroly BOZP domáhají svazoví inspektoři BOZP, kteří toto právo dovozují od skutečnosti, že jsou členy odborové organizace, která toto právo podle jejich názoru má na základě § 322 ZP v obecné rovině, a to nehledě na skutečnost, zda u zaměstnavatele tato odborová organizace působí v kontextu dikce § 286 ZP. Přikláním se poměrně jednoznačně k závěru, že svazový inspektor BOZP nemá oprávnění kontrolovat zaměstnavatele, u něhož odborová organizace, jejímž jménem svazový inspektor BOZP výkon kontroly realizuje, nepůsobí ve smyslu § 286 ZP. Vede mě k tomu hned několik úvah, které rozvedu níže.
K ZÁSADNÍM ARGUMENTŮM PRO NEMOŽNOST VÝKONU KONTROLY V PŘÍPADĚ, KDY ODBOROVÁ ORGANIZACE U ZAMĚSTNAVATELE NEPŮSOBÍ.
Prvním poměrně zásadním argumentem je skutečnost, že výše předestřený názor je plně v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 12. března 2008, sp. zn. Pl ÚS 83/06, č. 16/2008 Sb., neboť Ústavní soud v tomto nálezu v souvislosti s kontrolou BOZP vždy zmiňuje odborovou organizaci, která u zaměstnavatele působí.
Dále je třeba vnímat skutečnost, že příslušná odborová organizace, jejímž jménem svazový inspektor BOZP výkon kontroly realizuje, má s Ministerstvem práce a sociálních věcí sjednánu vždy smlouvu o úhradě nákladů vzniklých odborovým organizacím podle ustanovení § 322 odst. 2 ZP, které jsou veřejně dostupné v registru smluv. Byť taková smlouva řeší pouze úhradu nákladů provedených kontrol, nikoli oprávnění odborové organizace k provádění kontroly, její příloha obsahuje osnovu souhrnné zprávy o vyhodnocení kontrolní činnosti za příslušný kalendářní rok. V souladu s výše uvedeným názorem je pak podle příslušného bodu této osnovy odborová organizace povinna uvést název a IČO zaměstnavatele, u kterého tato odborová organizace působí.
V neposlední řadě mám za to, že je nutno respektovat smysl zákona, kterým je kontrola BOZP, tedy zajištění bezpečnosti práce zaměstnanců. Pokud by v konkrétním případě existovalo podezření, že by smyslem a cílem kontroly svazových inspektorů BOZP mohlo být něco jiného než kontrola BOZP v souladu s dikcí § 322 ZP, například získání informací o know-how či o obchodním tajemství zaměstnavatele, mohlo by se jednat o střet zájmů různých subjektů, kterým je nutno se zabývat. Takové podezření by mohlo být na místě dokonce například i v případě, kdy odborový svaz z jiného odvětví, než je odvětví, ve kterém je svazovým inspektorem BOZP kontrolovaný zaměstnavatel činný, působí u tohoto zaměstnavatele pouze formálně prostřednictvím malé skupiny zaměstnanců (postačí 3 zaměstnanci v pracovním poměru) a nejedná v zájmu zaměstnanců příslušného zaměstnavatele. Závazně rozhodnout o této otázce a podpůrné argumentaci k mým výše uvedeným stěžejním argumentům však může pouze soud. Ústavní soud se k tomuto tématu vyjádřil ve výše citovaném nálezu ÚS takto: "Vzhledem k čl. 41 odst. 1 Listiny nemusí být zákonná úprava dotýkající se hospodářských, kulturních a sociálních práv v přísném vztahu proporcionality k cíli, který je regulací sledován, tj., nemusí jít o opatření v demokratické společnosti nezbytné. Testem ústavnosti v tomto smyslu projde taková zákonná úprava, u níž lze zjistit sledování nějakého legitimního cíle a která tak činí způsobem, jejž si lze představit jako rozumný…
