MYSLELI JSTE SI, ŽE... - Přehled judikatury trochu jinak

     Někdy se „zadaří“, a občas lze tak pracovněprávní kontext najít též v rozhodovací praxi Ústavního soudu. Nemám tím na mysli zrušení nějaké části právního předpisu (jako tomu bylo např. u zákoníku práce v roce 2008), ale spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, který dojde až do stadia ústavní stížnosti. Ten níže uvedený je zajímavý už jen v tom, že se na jejím vyřízení soudci dotčeného senátu Ústavního soudu neshodli a jeden z nich měl potřebu vydat své odlišné (disentní) stanovisko. A že to byla věc věru „třeskutá“.

     Zaměstnankyně sjednala se zaměstnavatelem pracovní smlouvu, podle níž měla vykonávat práci barmanky. Místo výkonu práce bylo vymezeno jako „provozovny společnosti na území ČR“. Asi už tušíte, k čemu došlo. Provozovna, v níž zaměstnankyně nastoupila a bylo to zároveň místo jejího bydliště (Prostějov), byla zrušena a zaměstnavatel po ní vyžadoval nástup k výkonu práci v jiné jeho provozovně. Totiž v Plzni. Zaměstnankyně přitom před uzavřením pracovní smlouvy informovala zaměstnavatele o svých osobních a rodinných poměrech - šlo o samoživitelku pečující o devítiletého syna, pro kterou byla práce v jiném místě těžko myslitelná.

     Dva ze tří soudců se přiklonili k názoru, že pro takto sjednané místo výkonu práce se zaměstnankyně svobodně rozhodla, že to není ujednání neplatné a že postup zaměstnavatele, který se zaměstnankyní následně rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením pro neomluvené absence, není v rozporu s právem, a to včetně ustanovení o ochraně určitých skupin zaměstnanců. Třetí ze soudců se s nimi neztotožnil. Podle jeho - bohužel, menšinového - názoru neposkytly soudy náležitou ochranu ústavnímu právu na vytváření zvláštních pracovních podmínek ženám, jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod. Zpochybnil avizovanou svobodu rozhodování zaměstnankyně s ohledem na situaci, v níž se nacházela, a mj. poznamenal, že nelze souhlasit se zobecňujícím úsudkem, že bez ohledu na konkrétní souvislosti lze sjednat místo výkonu práce takto široce. Na rozdíl od svých kolegů měl zato, že jak ujednání v pracovní smlouvě, tak okamžité zrušení pracovního poměru měly být shledány neplatnými pro obcházení zákona a rozpor s dobrými mravy.

(usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. III. ÚS 3616/10)

     Někteří zaměstnavatelé znají ten případ velice dobře. Prohraný soudní spor se zaměstnancem o platnost rozvázání pracovního poměru a v důsledku toho - protože zaměstnanec trval na dalším zaměstnávání - výplata nemalé částky na náhradě mzdy (platu).…