Zákoníkem práce definované překážky v práci na straně
zaměstnance (§ 191 - 206)
významným způsobem ovlivňují placení pojistného na zdravotní pojištění
zaměstnavatelem, kdy s ohledem na rozsah a charakter překážky musí
zaměstnavatel řešit stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, resp. jeho
poměrné části, za rozhodné období kalendářního měsíce. Mezi nejčastější případy
překážek v práci na straně zaměstnance patří například dočasná pracovní
neschopnost zaměstnance, mateřská a rodičovská dovolená, ošetřování dítěte
mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti a další.
NahoruSNÍŽENÍ MINIMÁLNÍHO VYMĚŘOVACÍHO ZÁKLADU
Pokud se na zaměstnanou osobu vztahuje ve zdravotním
pojištění povinnost placení pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího
základu, musí být v roce 2009 za rozhodné období kalendářního měsíce zaplaceno
zaměstnavatelem za takového zaměstnance pojistné nejméně ve výši 13,5 % z
minimální mzdy 8 000 Kč, tedy alespoň v částce 1 080 Kč. Nicméně ustanovení
§ 3 odst. 9 písm. b)
zákona č. 592/1992 Sb., zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPVZP“), zvýhodňuje zaměstnavatele (i
zaměstnance) při placení pojistného na zdravotní pojištění v tom smyslu, že
pokud bylo zaměstnanci poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v
práci, nemusí být u takového zaměstnance minimální vyměřovací základ dodržen.
To znamená, že v takových případech se minimální vyměřovací základ zaměstnance
snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání této překážky.
NahoruNEMOC ZAMĚSTNANCE PO CELÝ KALENDÁŘNÍ MĚSÍC
Za předpokladu, že je zaměstnanec nemocen po celý
kalendářní měsíc, to znamená od prvního do posledního dne kalendářního měsíce
včetně, nevzniká zaměstnavateli povinnost platit za tohoto zaměstnance v tomto
měsíci pojistné. Zaměstnance uvádí zaměstnavatel v daném měsíci na Přehledu o
platbě pojistného s nulovým vyměřovacím základem, doba trvání nemoci se
zdravotní pojišťovně neoznamuje, vzniklá překážka musí být zdokladována ve
mzdové evidenci.
Příklad č. 1
Zaměstnanec, pracující na zkrácený pracovní úvazek, byl nemocen
v období od 10. 3. do 18. 3. 2009 včetně. Žádný další příjem nemá a za
odpracované dny mu byl v měsíci březnu zúčtován hrubý příjem ve výši 3 800 Kč.
Na tohoto zaměstnance se vztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného
alespoň z minimálního vyměřovacího základu.
V tomto případě musí být pojistné na zdravotní pojištění
odvedeno nikoliv z aktuální celkové výše minimální mzdy, nýbrž z poměrné části
minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet kalendářních dnů dočasné
pracovní neschopnosti v měsíci březnu, tedy nejméně z vyměřovacího základu,
vypočteného podle vzorce:
PČ min VZ = (22 :31) x 8 000 = 5 677,42 Kč
kde:
PČ min VZ = poměrná část minimálního vyměřovacího
základu
22 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci
březnu
31 = počet kalendářních dnů v daném měsíci
8 000 = výše minimální mzdy v roce 2009
To tedy znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 5 677,42 Kč musí
zaměstnavatel zaplatit zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn,
pojistné v úhrnné částce 767 Kč (5 677,42 x 0,135). S ohledem na příjem (3 800
Kč) činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 513 Kč. Jedna třetina
(171 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (342 Kč) pak
zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není
zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části
minimálního vyměřovacího základu (viz výše). Aby zaměstnavatel postupoval podle
zákona, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1
877,42 Kč, tj. 254 Kč. Tento doplatek, tedy 254 Kč, platí podle zákona
zaměstnanec, na zaměstnavatele by povinnost jeho úhrady přešla pouze za
situace, kdy by byl vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně
zaměstnavatele (viz závěr).
Z celkové částky pojistného 767 Kč zaplatí zaměstnanec 425 Kč
(171 + 254) a zaměstnavatel 342…
