dnes je 5.7.2022

Input:

Nález 138/1996 SbNU, sv. 6, K interpretaci právní normy ústavně konformním způsobem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 138

III. ÚS 189/95

K interpretaci právní normy ústavně konformním způsobem

Ustanovení čl. II. zák. č. 304/1993 Sb. lze interpretovat dvojím způsobem. Buď jako ustanovení, vztahující se pouze na soudce vojenských obvodových a vyšších vojenských soudů nebo jako ustanovení, vztahující se i na soudce vojenských kolegií vrchních soudů a Nejvyššího soudu, tedy na soudce všech soudů vykonávajících pravomoc vojenských soudů. V situaci, kdy určité ustanovení zákona umožňuje dvě různé interpretace, přičemž jedna je v souladu s ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a druhá je s nimi v rozporu, není dán důvod zrušení tohoto ustanovení. Při jeho aplikaci je úkolem všech státních orgánů interpretovat dané ustanovení ústavně konformním způsobem. Senát Ústavního soudu (ostatně stejně jako plénum Ústavního soudu, jehož rozhodnutím je senát vázán) neshledal právní úpravu provedenou zák. č. 304/1993 Sb. diskriminační. Ve vztahu k jiným profesím (vojenským), jejichž uplatnění v civilním sektoru mohlo být problematické, byli soudci vojenských soudů v případě u končení vojenské služby v podstatě zvýhodněni právě proto, že právní úprava jim garantovala jejich další působení ve funkci soudců obecných soudů, přičemž v případě jejich odchodu je jim poskytován výsluhový příspěvek, a to bez ohledu na skutečnost, zda působí dále v právnické profesi.

Nález

Ústavního soudu České republiky (III. senátu) ze dne 12. prosince 1996 sp. zn. III. ÚS 189/95 ve věci ústavní stížnosti JUDr. K. F. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 26. 5. 1995 sp. zn. 6A 81/94 potvrzujícímu rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení z 23. 3. 1994 č. j. 53308309029903 o stanovení výsluhového příspěvku a pozastavení jeho výplaty.

I. Výrok

Návrh se zamítá.

II. Odůvodnění

Dne 18. 7. 1995 podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž se domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 1995 č. j. 6A 81/94-14 ve spojení s rozhodnutím Vojenské-ho úřadu sociálního zabezpečení ze dne 23. 3. 1994 č. j. 53308309029903 s tvrzením, že jimi došlo k jeho diskriminaci, porušení principu rovnosti občanů před zákonem a tím k porušení práv zaručených Listinou základních práv a svobod. Rozhodnutím Vojenského úřadu sociálního zabezpečení v Praze ze dne 23. 3. 1994 č. j. 53308309029903 byl stěžovateli v souvislosti s jeho propuštěním ze služebního poměru vojáka z povolání podle § 26 odst. 1 písmeno c) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanoven podle § 33 téhož zákona výsluhový příspěvek ve výši 4500 Kč měsíčně. Současně bylo vysloveno, že se podle čl. II zákona č. 304/1993 Sb. výplata výsluhového příspěvku pozastavuje po dobu výkonu funkce soudce.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v zákonné lhůtě odvolání. Ministerstvo obrany, odbor sociálního zabezpečení, jako odvolací orgán, dne 28. 4. 1994 pod č. j. 34/21-827-45/2 rozhodlo, že se podanému odvolání nevyhovuje a napadené rozhodnutí v plném rozsahu potvrdilo. V odůvodnění se Ministerstvo obrany odvolávalo na čl. II bod 2 zákona č. 304/1993 Sb., podle kterého pokud soudce vojenského soudu udělí souhlas s

Nahrávám...
Nahrávám...