dnes je 5.7.2022

Input:

Nález 157/2006 SbNU, sv. 42, K průtahům v trestním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 42, nález č. 157

II. ÚS 535/03

K průtahům v trestním řízení

Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že kritérium přiměřené lhůty ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nelze vykládat paušálně stanovením určité konkrétní délky konání trestního stíhání, jejímž překročením by bez dalšího došlo k porušení citovaného ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S ohledem na svou rozhodovací praxi, resp. praxi Evropského soudu pro lidská práva, pokládá za zřejmé, že dobu trvání trestního řízení delší než šest let je třeba považovat za spíše výjimečnou a v případě absence zřejmých a významných důvodů pro překročení této hranice nelze trvání trestního stíhání v délce vyšší tolerovat. Ústavní soud dovodil povinnost obecných soudů kompenzovat porušení práva na přiměřenou délku řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to využitím všech takových prostředků, které jim trestní právo poskytuje.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu* složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 6. září 2006 sp. zn. II. ÚS 535/03 ve věci ústavní stížnosti V. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 8.3. 2002 č. j. 28 T 15/95-2012 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 2002 č. j. 2 To 122/2002-2160, jimiž byl stěžovatel uznán vinným trestným činu podvodu a odsouzen k trestu odnětí svobody a bylo zamítnuto i jeho odvolání v dané věci.

Výrok

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 2002 č. j. 2 To 122/2002-2160 se zrušuje.

V ostatním se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Ústavnímu soudu byl dne 24. 11. 2003 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, když byl výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců nepodmíněně a k trestu zákazu činnosti na dobu sedmi roků spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, s předmětem činnosti obstaravatelská činnost při prodeji ojetých motorových a nemotorových vozidel a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 2002 č. j. 2 To 122/2002-2160 pak bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu prvního stupně.

2. Ve své ústavní stížnosti nejprve stěžovatel namítal procesní pochybení, jichž se dopustily obecné soudy v jeho věci, jmenovitě že důkazní situace v jeho věci je v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními učiněnými obecnými soudy a že důkazy provedené v průběhu trestního řízení nevedly k náležitému objasnění jednotlivých znaků skutkové podstaty, a to zejména škody, kterou měl

Nahrávám...
Nahrávám...