dnes je 5.2.2023

Input:

Nález 192/2006 SbNU, sv. 43, K rozhodování obecných soudů o žalobě na vyklizení domu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 43, nález č. 192

I. ÚS 374/04

K rozhodování obecných soudů o žalobě na vyklizení domu

Na základě § 3 odst. 1 občanského zákoníku nelze aktem aplikace práva konstituovat dosud neexistující povinnosti vlastníků. Při užívání bytu bez právního důvodu nelze uložení povinnosti oprávněným najít povinným náhradní byt považovat za omezení vlastnického práva, ale jedná se o založení nové povinnosti vlastníkům, což není v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 občanského zákoníku.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 19. října 2006 sp. zn. I. ÚS 374/04 ve věci ústavní stížnosti Ing.M. M. a J. M. proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 4.10. 2000 č. j. 11 Co 154/2000-37, Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2003 č. j. 26 Cdo 948/2001-126, Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 10. 2003 č. j. 11 C 301/2003-148 a Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2004 č. j. 11 Co 508/2003-164, vydaným ve věci žaloby stěžovatelů na vyklizení domu, směřující proti vedlejším účastníkům Z. H. a V. H.

Výrok

I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2004 č. j. 11 Co 508/2003-164 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11.10. 2003 č. j. 11 C 301/2003-148 bylo porušeno základní právo stěžovatelů vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 4 a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Oba rozsudky se proto zrušují.

III. Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2000 č. j. 11 Co 154/2000-37 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2003 č. j. 26 Cdo 948/2001-126 se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé ve včasné ústavní stížnosti navrhli zrušení všech shora označených rozhodnutí, vydaných ve sporu, ve kterém se domáhali vyklizení svého rodinného domu, získaného v restituci, ze strany vedlejších účastníků (žalovaných v uvedeném sporu).

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 11. 1999 sp.zn. 11 C 186/99 bylo jejich žalobě vyhověno a vedlejším účastníkům byla uložena povinnost rodinný dům vyklidit do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2000 č. j. 11 Co 154/2000-37 byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) změněn tak, že povinnost žalovaných Z. H. a V. H. vyklidit označený dům se váže na zajištění náhradního bytu pro žalované. V ostatním byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Rozsudky jak Městského soudu v Praze, tak soudu prvního stupně byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2003 č. j. 26 Cdo 948/2001-126 a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

Dále stěžovatelé požadovali zrušení dalšího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 10. 2003 č. j. 11 C 301/2003-148, kterým byla žalovaným Z. H. a V. H. uložena povinnost vyklidit a vyklizený stěžovatelům odevzdat označený dům do 15 dnů poté, co jim bude zajištěn náhradní byt. Konečně navrhli zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2004 č. j. 11 Co 508/2003-164, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

Nahrávám...
Nahrávám...