dnes je 7.12.2024

Input:

Nález 27/1999 SbNU, sv.13, K rozhodnutí ve věci ověření volby senátora

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 13, nález č. 27

I. ÚS 526/98

K rozhodnutí ve věci ověření volby senátora

Nejvyšší soud je oprávněn rozhodnout výrokem o tom, zda příslušný senátor byl platně zvolen či nikoliv. Nelze tedy tvrdit, že Nejvyšší soud pouze posuzuje, zda podaná stížnost je či není důvodná (oprávněná), a že mu rozhodování o platnosti volby nepřísluší. Orgán Senátu zkoumá platnost volby z hledisek jiných, zejména se zřetelem na čl. 19 odst. 2 Ústavy České republiky a na § 57 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen „volební zákon“).

Polemika týkající se objektivního či subjektivního porušení volebního zákona (§ 16) je značně zavádějící. Obecně vzato by totiž nemělo jít výlučně o to, zda byl porušen volební zákon objektivně či subjektivně, nýbrž je třeba vzít v úvahu okolnosti konkrétního případu a intenzitu a způsob porušení volebního zákona. Nelze tedy obecně konstatovat, že každé porušení volebního zákona vyvolává (pokud je napadeno) neplatnost voleb, ani že sankcí neplatnosti volby nemůže být porušení volebního zákona postiženo vůbec.

Při úvaze o předvídatelnosti následků zákona se nelze omezit toliko na jeho text gramatický. Je to soudní rozhodování, které - byť nemá klasický precedenční charakter - zákon interpretuje, popř. i dotváří, a jeho relativní konstantnost garantuje právní jistotu a zajišťuje i obecnou důvěru v právo. To se týká zejména Nejvyššího soudu, který je vrcholným soudním orgánem v oblasti obecného soudnictví (čl. 92 Ústavy České republiky). Tím přirozeně není popíráno, že se judikatura soudů se zřetelem k řadě aspektů, zejména s přihlédnutím ke změnám společenských podmínek, může vyvíjet a měnit.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 18. února 1999 sp. zn. I. ÚS 526/98 ve věci opravného prostředku proti rozhodnutím Senátu Parlamentu České republiky z 16. 12. 1998 a Mandátového a imunitního výboru Senátu Parlamentu České republiky č. 18 z 15. 12. 1998 ve věci ověření volby senátorky JUDr. Dagmar Lastovecké a proti usnesení Nejvyššího soudu ze 3. 12. 1998 sp. zn. 11 Zp 54/98 (nález byl uveřejněn pod č. 70/1999 Sb.).

I. Výrok

JUDr. Dagmar Lastovecká byla ve volbách do Senátu Parlamentu České republiky konaných ve dnech 13. - 14. listopadu 1998 a 20. - 21. listopadu 1998 ve volebním obvodu č. 58 Brno- -město platně zvolena senátorkou.

II. Odůvodnění

(právní názory vyslovené v nálezu, které mají všeobecný význam)

1. V řízení podle oddílu třetího hlavy druhé zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud rozhoduje o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora, a protože koná jako - sui generis - odvolací instance, musí konkrétní případ posuzovat nejen z hlediska ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, ale především z hlediska věrohodnosti demokratického procesu voleb.

2. Nejvyšší soud je oprávněn rozhodnout výrokem o tom, zda příslušný senátor byl platně zvolen, či nikoliv. Nelze tedy tvrdit, že Nejvyšší soud pouze posuzuje, zda podaná stížnost je či není důvodná (oprávněná), a že mu rozhodování o platnosti

Nahrávám...
Nahrávám...