dnes je 28.4.2024

Input:

Příběhy k zamyšlení

13.6.2016, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 2 minuty

2016.13.4
Příběhy k zamyšlení

Ing. Pavel Liškutín

Mistr lukostřelecké školy byl uznávanou osobností a jako Mistra jej oslovovalo nejen několik málo žáků, které si vzal. Čas od času se s některým z nich účastnil soutěže, na kterou je pozval sám král. Na jedné takové soutěži se jeho žák všemi deseti šípy trefil přímo do středu terče. Přítomní propukli v nadšení. Ještě nic takového neviděli. Král si pozval lučištníka do své lóže, aby mu předal věnec pro vítěze. I Mistrovi skládal pocty, ale ten se tvářil, jako by se nic zvláštního nestalo, a stál stranou oslav. Žáka mrzelo, že Mistr nemá radost z jeho velkého úspěchu a že se nepřipojil ke gratulantům.

Při cestě zpět to žákovi nedalo a optal se, proč se Mistr tak choval. Ten mu odpověděl: "Musíš se ještě učit, že terč není cíl."

(převyprávěno podle: Františka Hroníka: Manažerské příběhy)

Úskalí konkrétních cílů

  • Pravý smysl japonského tradičního umění lukostřelby je v něčem jiném než jen trefit terč přesně do středu. Je v sebeovládání, ve schopnosti maximálního soustředění. Není sebestředné, účelem není získat uznání a obdiv druhých lidí a nadýmat se pýchou.

  • K dobrému manažerskému vychování patří stanovovat cíle SMART, tj. cíle specifické, měřitelné, akceptované, realistické a termínované. Takové cíle jsou vlastně terčem. A příběh nám říká, že to ještě není tak úplně všechno, o co by mělo jít. V čem je problém?

Nahrávám...
Nahrávám...