Vnitřní předpis k poskytování benefitů

2.10.7

Vnitřní předpis k poskytování benefitů

Ing. Ivan Macháček

......................................................

razítko zaměstnavatele a podpis

oprávněného zástupce

Komentář:

Oprávnění zaměstnavatele poskytovat benefity podle zákoníku práce

Zákoník práce v návaznosti na § 1 odst. 2 OZ vychází ze zásady "co není zakázáno, je dovoleno“. Podle § 1 odst. 2 OZ si mohou osoby ujednat, nezakazuje-li to zákon výslovně, práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou pouze ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Zákoník práce předpokládá, že smluvní strany pracovněprávních vztahů si vzájemná práva a povinnosti mohou upravit odchylně od zákoníku práce, a to nejen v kolektivních smlouvách, ale také v individuálních smlouvách mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (v pracovní smlouvě nebo v jiné smlouvě – například i v nepojmenované smlouvě podle § 1746 odst. 2 OZ) a také ve vnitřních předpisech.

Podle zákoníku práce tak je například možné sjednat delší dovolenou, vyšší rozsah překážek v práci nebo vyšší odstupné nejen v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpisu, ale i v pracovní smlouvě. Úprava těchto práv je obsahem konkrétních vzorů vnitřních předpisů. Kromě těchto pracovněprávních práv, která jsou garantována v minimálním rozsahu zákoníkem práce a spadají pod obecný pojem pracovních podmínek, je možné, aby zaměstnavatel poskytoval svým zaměstnancům i jiná plnění, která ani nemusí být jinými právními předpisy upravena anebo jsou upravena jinými právními předpisy nikoliv zákoníkem práce či předpisy, které se obecně označují jako pracovněprávní. Jiná než pracovněprávní plnění ale zaměstnavatel poskytovat nemusí, záleží tak výhradně na zaměstnavateli, zda chce některá plnění svým zaměstnancům poskytovat, a pokud ano, za jakých podmínek. Přitom je zpravidla ekonomicky omezen pouze tím, zda může v rámci svých finančních zdrojů plnění poskytovat, zda má pro ně vytvořeny dostatečné finanční rezervy a zda je chce poskytovat. Poskytování jakýchkoliv "benefitů“ jako dobrovolného plnění, k němuž není zaměstnavatel povinen, vždy záleží na jeho rozhodnutí a ochotě je poskytovat, a to nejenom, pokud o nich rozhoduje při vydání vnitřního předpisu sám, ale i když jsou sjednávány např. kolektivní smlouvou, protože i to je možné.

Podle § 305 ZP je zaměstnavatel oprávněn vydat vnitřní předpis, kterým stanoví práva a povinnosti zaměstnanců v pracovněprávních vztazích, pokud tím nezakládá nové povinnosti zaměstnancům nad rámec zákona. Vnitřní předpis je vhodným nástrojem zejména proto, že:

• umožňuje transparentní a nediskriminační nastavení podmínek poskytování příspěvků,

• zajišťuje rovné zacházení se zaměstnanci ve smyslu § 16 ZP,

• vytváří jasný právní základ pro poskytování nenárokových benefitů,

• je akceptovaným podkladem při daňových kontrolách i kontrolách inspekce práce.

Podle § 16 odst. 1 ZP je zaměstnavatel povinen zajišťovat rovné zacházení se zaměstnanci. To však neznamená povinnost poskytovat benefit všem zaměstnancům ve stejné výši. Rozdílné podmínky jsou přípustné, pokud jsou objektivně odůvodněné (např. délka zaměstnání, druh pracovního poměru, rozsah úvazku), předem stanovené ve vnitřním předpisu, a jsou aplikovány nediskriminačním způsobem.

Daňové řešení poskytování benefitů zaměstnanci

Při posuzování daňového řešení poskytovaných zaměstnaneckých benefitů na straně zaměstnance je nutno vždy zkoumat, zda se jedná o příjem, který je u zaměstnance předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti a pokud odpovíme na tuto otázku kladně, pak nutno zkoumat, zda se jedná o příjem podléhající dani z příjmů ze závislé činnosti anebo je od této daně osvobozen podle § 6 odst. 9 ZDP. V několika ustanoveních § 6 odst. 9 ZDP se váže osvobození od daně z příjmů na poskytování zaměstnaneckých benefitů z fondu kulturních a sociálních potřeb, a u zaměstnavatelů, kteří tento fond netvoří, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo z výdajů (nákladů), které nejsou u zaměstnavatele výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Tento postup osvobození od daně z příjmů je uplatněn např. v následujících situacích:

• hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti podle § 6 odst. 9 písm. c) ZDP,

• nepeněžní plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi dle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP ve formě:

  1. pořízení zboží nebo služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru od zdravotnických zařízení nebo pořízení zdravotnických prostředků na lékařský předpis; tato plnění jsou osvobozena v úhrnu do výše průměrné mzdy za zdaňovací období,
  2. použití vzdělávacích nebo rekreačních zařízení, poskytnutí rekreace nebo zájezdu, použití zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy podle školského zákona, knihovny zaměstnavatele nebo tělovýchovných a sportovních zařízení nebo poskytnutí příspěvku na kulturní nebo sportovní akce nebo příspěvku na tištěné knihy, včetně obrázkových knih pro děti, mimo knih, ve kterých reklama přesahuje 50% plochy; tato plnění jsou osvobozena v úhrnu do výše poloviny průměrné mzdy za zdaňovací období.

Zákon o daních z příjmů obsahuje rovněž v dalších ustanoveních § 6 ZDP pro některá plnění zaměstnavatele limity, do výše kterých není plnění zaměstnavatele…