Znáte odpověď?

Obchodní zástupce má v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce Česká republika, pravidelné pracoviště sjednáno nemá. K pracovním cestám používá služební vozidlo, které má na základě smlouvy o používání zaparkováno u svého bydliště. Kdy mu přísluší cestovní náhrady?

1. Při všech jeho cestách souvisejících s výkonem práce.

2. Při všech jeho cestách souvisejících s výkonem práce mimo cest do sídla zaměstnavatele.

3. Při všech jeho cestách souvisejících s výkonem práce mimo obec jeho bydliště.

Řešení

     Zaměstnanci přísluší cestovní náhrady vždy, když jede vykonat práci mimo sjednané místo výkonu práce nebo mimo místo pravidelného pracoviště. Protože uvedený zaměstnanec místo pravidelného pracoviště v pracovní smlouvě sjednáno nemá, je ho nutno zjistit postupem uvedeným v § 34a zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení je tak pro účely cestovních náhrad pravidelným pracovištěm obec, kde zaměstnanci nejčastěji začínají cesty za účelem výkonu práce. Protože k těmto cestám používá služební vozidlo, které má zaparkováno doma, začínají jeho cesty nepochybně v bydlišti a místem pravidelného pracoviště pro účely cestovních náhrad je tak obec bydliště. Pak uvedenému obchodnímu zástupci přísluší cestovní náhrady při každé jeho cestě za účelem výkonu práce mimo obec jeho bydliště. Správná je tedy třetí z nabízených možností.

Zaměstnavatel (spol. s r. o.) určil zaměstnanci jako dopravní prostředek na pracovní cestě autobus, souhlasil však s tím, že zaměstnanec použije místo autobusu svůj soukromý osobní automobil. Jaké cestovní náhrady mu za použití uvedeného automobilu přísluší? Má nárok i na náhradu výdajů za parkovné? Je toto vozidlo předmětem daně silniční, a pokud ano, kdo ji platí?

1. Zaměstnanci přísluší náhrada jízdních výdajů ve výši ceny jízdného autobusem i náhrada nutných vedlejších výdajů, tj. parkovného. Vozidlo je předmětem daně silniční, kterou platí zaměstnavatel.

2. Zaměstnanci přísluší náhrada jízdních výdajů ve výši jízdného autobusem, parkovné mu proplatit nelze, vozidlo není předmětem daně silniční.

3. Zaměstnanci přísluší náhrada jízdních výdajů ve výši jízdného autobusem, parkovné mu proplatit nelze. Vozidlo je předmětem daně silniční, kterou platí zaměstnavatel.

Řešení

     Podle ustanovení § 157 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci v případě, kdy použije se souhlasem zaměstnavatele místo určeného hromadného dopravního prostředku jiný dopravní prostředek, přísluší náhrada jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného za určený hromadný dopravní prostředek, tj. v uvedeném případě ve výši jízdného autobusem. Protože zaměstnavatel povolil zaměstnanci použití soukromého osobního automobilu, přísluší zaměstnanci i náhrada nutných vedlejších výdajů souvisejících s vozidlem, tedy i náhrada výdajů za parkovné.

     Vozidlo použité právnickou osobou, tj. i soukromé vozidlo zaměstnance použité na pracovní cestě, je podle § 2 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, v platném znění (dále jen „ZDSIL“) předmětem daně silniční. Poplatníkem daně silniční je sice v zásadě provozovatel zapsaný v technickém průkazu vozidla, nicméně v uvedeném případě je podle § 4 odst. 2 písm. a) ZDSIL poplatníkem daně zaměstnavatel, nevznikla-li již daňová povinnost provozovateli vozidla. Zaměstnanci totiž přísluší za použití uvedeného osobního automobilu náhrada jízdních výdajů ve výši ceny jízdného autobusem. Správná je tedy první možnost.

Zaměstnanec byl dopoledne na pracovní cestě trvající 5 hodin. Po příjezdu z této cesty byl na obědě v závodní jídelně a čerpal tak pro tento den příspěvek na závodní stravování. Může mu být za uvedenou pracovní cestu poskytnuto stravné?

1. Vzhledem k tomu, že zaměstnanec byl po pracovní cestě na obědě v závodní jídelně, bylo by poskytnutí stravného za pracovní cestu ze strany zaměstnavatele dvojím plněním ke stejnému účelu. Proto zaměstnanci stravné za uvedenou pracovní cestu nepřísluší.

2. Stravné zaměstnanci přísluší při každé pracovní cestě trvající alespoň 5 hodin. Poskytnutí příspěvku na závodní stravování na to nemá zcela žádný vliv.

3. Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci stravné v případě, že zaměstnanec uhradí zaměstnavateli rozdíl mezi částkou, kterou za jídlo v závodní jídelně zaplatil, a hodnotou jídla.

Řešení

     Stravné zaměstnanci přísluší vždy při tuzemské pracovní cestě trvající alespoň 5 hodin ve výši podle § 163, resp. § 176 zákoníku práce upravené pro příslušný rok vyhláškou MPSV, příp. v souladu s uvedenými ustanoveními také vnitřní směrnicí…