dnes je 5.7.2022

Input:

Nález 122/2004 SbNU, sv. 34, K nesprávnému posouzení činnosti vykonávané na základě mandátní smlouvy jako zastřeného pracovního poměru

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 122

II. ÚS 69/03

K nesprávnému posouzení činnosti vykonávané na základě mandátní smlouvy jako zastřeného pracovního poměru

Zákon nestanoví, nakolik podrobné a konkrétní musí být vymezení činnosti, kterou má mandatář vykonávat, a tuto nedefinovanou množinu nelze omezovat bez zákonné opory. Je-li obchodní záležitost definována určitě, může její realizace spočívat v zařízení jednotlivé konkrétní záležitosti (zpracování daňového přiznání za určitý rok, zastupování ve věci žaloby, sepsání smlouvy apod.), a stejně tak i v zajištění opakující se činnosti či dohodnutí trvalé a opakované skupiny záležitostí (vyřizování veškeré právní agendy, vedení účetnictví, poskytování ekonomického poradenství apod.).

Moderní ekonomika je založena na vytěsňování činností, které nejsou předmětem činnosti příslušného podnikatele formou tzv. outsourcingu. Tímto způsobem je možno zaměřit činnost společnosti cíleně na hlavní náplň, bez plýtvání energií na činnosti přímo nesouvisející s předmětem podnikání. Všechny takto vytěsněné činnosti, které jsou však z hlediska širšího pohledu pro činnost potřebné, jsou pak vykonávány ve vztahu obdobném poměru pracovnímu.

Takoví pracovníci mohou být zaměstnanci jiné společnosti, která se zaměřuje právě na tyto služby, a to ve velmi širokém spektru činností od úklidových prací až po právní či daňové poradenství. Na skutečnost, že takto vykonávaná služba je realizována nikoliv společností s řadou zaměstnanců, ale podnikatelem samotným, nemůže být, bez dalšího, nahlíženo diskriminačním způsobem s tím, že se automaticky jedná o tzv. Švarcův systém, tedy skryté zaměstnávání osob se živnostenským listem (například stavební dělníci, zaměstnaní u stavební společnosti).

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma - ze dne 31. srpna 2004 sp. zn. II. ÚS 69/03 ve věci ústavní stížnosti E. D. směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 2. 12. 2002 sp. zn. 15 Ca 226/01, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem z 24. 4. 2001 č. j. 15045/110/1999, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Liberci z 2. 8. 1999 č. j. 131088/99/192911/5150 a dodatečně zvýšen stanovený základ daně a doměřená daň.

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. prosince 2002 sp. zn. 15 Ca 226/01 se zrušuje.

Odůvodnění

Ústavní soud obdržel dne 31. 1. 2003 ve lhůtě podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“) ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2001 č. j. 15045/110/1999. Rozhodnutím finančního ředitelství bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Liberci ze dne 2. 8. 1999 č. j. 131088/99/192911/5150. Finanční ředitelství dodatečně zvýšilo stanovený základ daně na částku 64 051 Kč a doměřenou daň na

Nahrávám...
Nahrávám...