dnes je 28.11.2022

Input:

Nález 133/2006 SbNU, sv. 42, K otázce účastenství ve správním řízení; K průtahům v řízení před obecnými soudy

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 42, nález č. 133

IV. ÚS 208/04

K otázce účastenství ve správním řízení
K průtahům v řízení před obecnými soudy

Ústavní soud nepovažuje více než tříletou dobu pro rozhodnutí o správní žalobě za přiměřenou, a nikterak přitom nehodnotí, zda průtahy v řízení spočívaly na straně soudů v subjektivních či objektivních faktorech, neboť tato otázka není z hlediska posouzení zásahu státní moci do práva stěžovatele na vyřízení jeho věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě rozhodující (viz např. nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 296/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 107). Jak Ústavní soud konstatoval již v nálezu sp. zn. III.ÚS 70/97 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 96), pokud ústavní stížnost napadá pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci pro porušení základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), má důvodnost takové argumentace za následek kasaci pouze tehdy, jestliže průtahy v řízení ovlivnily nedodržení dalších ústavních principů řádného procesu nebo aplikaci hmotných ústavních práv. Jestliže však je úkolem státní moci garantovat ochranu práv a jejich vymahatelnost bez zbytečných průtahů, pak je na Ústavním soudu, aby i v těchto případech, shledá-li závažné nedostatky v tomto směru, které nemohou jít k tíži stěžovatele, vyhověl návrhu stěžovatele a ve výrokové části nálezu jednoznačně vyslovil, jak to učinil již v několika svých nálezech (např. sp. zn. I. ÚS 296/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 107, nebo sp. zn. IV. ÚS 392/05, uveřejněn tamtéž, svazek 39, nález č. 218), porušení ústavně zaručeného základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). I když samotné průtahy v řízení, jejichž existenci Ústavní soud v souladu s ustanovením § 82 odst.1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyslovuje ve výroku tohoto nálezu, nejsou samy o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, poskytuje Ústavní soud tímto výrokem nejen určitou satisfakci, ale vyjadřuje i přihlášení se k mezinárodněprávní odpovědnosti České republiky za závazky vyplývající z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 12. července 2006 sp. zn. IV. ÚS 208/04 ve věci ústavní stížnosti Sdružení Jihočeské matky proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 68/2000-53 ze dne 25. 3. 2004, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí vedlejšího účastníka - Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, a jeho postupu v dané věci, která na něj přešla z Vrchního soudu v Praze.

Výrok

I. Postupem Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu v Brně spočívajícím v průtazích ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 A 68/2000 bylo zasaženo do základního práva stěžovatele zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1

Nahrávám...
Nahrávám...