Nález 151/2006 SbNU, sv. 42, K zásahu do vlastnického práva protiústavně sjednanou smlouvou
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 42, nález č. 151
IV. ÚS 383/05
K zásahu do vlastnického práva protiústavně sjednanou smlouvou
Institut propadné zástavy nelze z hlediska ústavního považovat za přijatelné omezení vlastnického práva. To už proto, že umožňuje zánik vlastnictví původního vlastníka věci k zastavené věci bez ohledu na výši zůstatku nesplaceného dluhu v době, kdy se propadná zástava realizuje.
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudkyň Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a Michaely Židlické - ze dne 8. srpna 2006 sp. zn. IV. ÚS 383/05 ve věci ústavní stížnosti Ing. M. P. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.4. 2005 č. j. 26 Cdo 1848/2004-199, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 2004 č. j. 13 Co 578/2003-167 a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 4. 2003 č. j. C 137/2001-134, jimiž bylo stanoveno, že stěžovatel je povinen vyklidit a vyklizené předat vedlejšímu účastníkovi řízení v rozsudcích specifikované nemovitosti.
Výrok
I. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 4. 2003 č. j. 9 C 137/2001-134, rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 2004 č. j. 13 Co 578/2003-167 a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 4. 2005 č. j. 26 Cdo 1848/2004-199 bylo zasaženo do základního práva stěžovatele garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Proto se tato rozhodnutí ruší.
Odůvodnění
I.
Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené právo garantované čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a dále i právo na spravedlivé soudní řízení garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).
V záhlaví citovaným usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti výše citovanému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen v záhlaví citovaný rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatel je povinen vyklidit a vyklizené předat vedlejšímu účastníku (v původním řízení žalobce P. H.) ve výroku specifikované nemovitosti do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti namítal, že obecné soudy při svém rozhodování pominuly jeho vlastnické právo a neaplikovaly správně zákonná ustanovení občanského zákoníku upravující institut absolutní neplatnosti právního úkonu. Stěžovatel je názoru, že obecné soudy svým rozhodnutím de facto legalizovaly princip propadné zástavy, čímž odepřely poskytnout ochranu jeho vlastnickému právu. Podle stěžovatele tímto postupem obecné soudy zasáhly jednak do jeho základního práva garantovaného čl. 11 Listiny a dále pak porušily jeho základní právo na spravedlivé projednání věci před nezávislým a nestranným soudem, jak vyplývá z čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem všechna…
