Nález 156/2007 SbNU, sv.47, K otázce aktivní legitimace v řízení o vydání bezdůvodného obohacení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 47, nález č. 156
I. ÚS 383/05
K otázce aktivní legitimace v řízení o vydání bezdůvodného obohacení
Z dikce ustanovení § 457 občanského zákoníku jednoznačně plyne, že je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je důsledkem toho povinnost účastníků smlouvy vzájemně si vrátit vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli. Restituční povinnost tedy stíhá pouze účastníky smlouvy, tj. smluvní strany. Ty mají vůči sobě vzájemnou povinnost vrátit si vše, co podle neplatné smlouvy dostaly. Ze zákona vzniká tzv. synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění nasebe vzájemně vázána (srov. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s.820).
Z toho je zřejmé, že věcně legitimováni (ať již jde o aktivní, nebo pasivní legitimaci) z plnění z neplatné smlouvy jsou pouze účastníci smlouvy na obou stranách.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Jiřího Nykodýma a Ivany Janů - ze dne 10. října 2007 sp. zn. I. ÚS 383/05 ve věci ústavní stížnosti J. G. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2005 sp. zn. 33 Odo 369/2004, jímž bylo zamítnuto stěžovatelčino dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti vedlejšímu účastníkovi Liqui B Zámeckému ovocnému lihovaru Blatná, s. r. o., na zaplacení peněžité částky z titulu bezdůvodného obohacení.
Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
Odůvodnění
I.
Stěžovatelka se ústavní stížností, podanou včas a ve shodě se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá, s odvoláním na porušení svého ústavně zaručeného práva na vlastnické právo podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“) a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu s tím, aby ten potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů tak, že je v plném rozsahu včetně příslušenství uhradí žalovaný, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
Jak zjistil Ústavní soud z obsahu vyžádaného spisu a z dokumentů přiložených k ústavní stížnosti, Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 28. července 2003 č. j. 5 C 641/94-333 uložil žalovanému, aby zaplatil stěžovatelce (žalobkyni) částku 4 248 773,20 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně je spoluvlastnicí ideálních dvou třetin objektu Zámeckého ovocného lihovaru v Blatné (dále jen „předmětná nemovitost“) a zbývající třetinu vlastní J. H. (dále jen „menšinová spoluvlastnice“). V období od 1. 10. 1992 do 31. 3. 2000 užíval tento areál žalovaný, přičemž od 29. 3. 1995 se tak dělo na základě nájemní smlouvy uzavřené s menšinovou spoluvlastnicí. Stěžovatelka však k této nájemní smlouvě nedala souhlas, takže smlouva je pro rozpor s ustanovením § 139 odst.2 občanského zákoníku neplatná. Žalovaný tak užíval objekt vůči stěžovatelce bez právního důvodu a vůči menšinové spoluvlastnici na základě neplatného právního úkonu, čímž mu vzniklo bezdůvodné obohacení, které je…
