Nález 171/2007 SbNU, sv.47, K interpretaci a aplikaci zákona sloužícího k nápravě křivd způsobených minulým režimem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 47, nález č. 171

I. ÚS 2366/07

K interpretaci a aplikaci zákona sloužícího k nápravě křivd způsobených minulým režimem

V případě aplikace rehabilitačních předpisů platí, že teleologický přístup k výkladu práva musí převážit nad čistě dogmaticky gramatickým výkladem, tak aby byl v maximální míře naplněn účel rehabilitačních a na ně navazujících předpisů, jímž je zmírnění křivd spáchaných předchozím režimem. Použití analogie nemělo „jakékoliv pohnutky“, nýbrž směřovalo k nalezení materiální spravedlnosti, což je v podmínkách materiálního právního státu základní funkcí justice, na rozdíl od formalistní „subsumpční“ aplikace právních norem. Naopak projevem právního formalismu, ba až cynismu - zejména v kontextu snahy o odčinění křivd páchaných předchozím režimem - je to, pokud je jednotlivec sice fakticky uznán za politického vězně, avšak vzápětí je mu toto postavení odňato, neboť nesplňuje podmínky legislativní zkratky „politický vězeň“ podle příslušného zákona.

Podstatou uplatňování veřejné moci v demokratickém právním státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky) je princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, ať už v individuálním případě plynou přímo z normativního právního aktu nebo z aktu aplikace práva. V daném případě totiž nelze přehlédnout ani ten aspekt, že správní soudy přijaly nesprávné právní závěry stran rehabilitace stěžovatele a z toho vyplývajících dalších právních důsledků navzdory tomu, že toto postavení bylo deklarováno pravomocným rozhodnutím trestního soudu (byť se výrok rozhodnutí netýkal přímo základů trestní odpovědnosti stěžovatele, neboť v takovém případě by byl podle ustanovení § 52 odst. 2 soudního řádu správního správní soud rozhodnutím dokonce přímo vázán). Nicméně i v případech, kdy nejde o rozhodnutí o vině a trestu a rozhodnutí o osobním stavu jednotlivce, je třeba k právům a povinnostem přiznaným předchozími akty státu, pokud samy byly vydány v podmínkách materiálního právního státu a nebyly zpochybněny řádnými a mimořádnými opravnými prostředky, přistupovat velmi obezřetně, tak aby nebylo zasaženo do dobré víry a důvěry jednotlivce v rozhodování veřejné moci.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a Františka Duchoně - ze dne 26. října 2007 sp. zn. I. ÚS 2366/07 ve věci ústavní stížnosti P.Š. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2006 č. j. 4Ads 28/2005-43 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2007 č. j. 12 Ca 83/2006-6, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky.