dnes je 16.8.2022

Input:

Nález 45/2006 SbNU, sv. 40, K posuzování lhůty pro podání dovolání

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 40, nález č. 45

III. ÚS 405/03

K posuzování lhůty pro podání dovolání

Pokud odvolací soud postupuje ve smyslu ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle „dosavadních právních předpisů“ nedůvodně, nemůže jít takové pochybení k tíži účastníka řízení; v případě, že tento účastník podá dovolání ve lhůtě stanovené občanským soudním řádem ve znění účinném od 1. 1. 2001, dovolací soud není oprávněn jeho dovolání s odkazem na ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. odmítnout jako opožděné podle ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy - ze dne 23. února 2006 sp. zn. III. ÚS 405/03 ve věci ústavní stížnosti P. N. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2003 č. j. 29 Odo 899/2002-245, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2002 č. j. 14 Cmo 28/2002-208 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2001 č. j. 43 Cm 42/98-161, kterými bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejší účastnici P., společnosti s ručením omezeným, peněžitou částku a zamítnuta žaloba stěžovatele.

Výrok

I. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 6. 2003 č. j. 29 Odo 899/2002-245 se zrušuje.

II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), napadl stěžovatel usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2003 č. j. 29 Odo 899/2002-245, jakož i jemu předcházející rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10.4. 2002 č. j. 14 Cmo 28/2002-208 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2001 č. j. 43 Cm 42/98-161 s tím, že postupem odvolacího soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), eventuálně i čl. 2 odst. 3 Listiny, soud dovolací pak měl porušit čl.36 odst. 1 Listiny.

Jak Ústavní soud z příslušného soudního spisu zjistil, rozsudkem ze dne 26. 1. 2001 č. j. 43 Cm 42/98-161 uložil Krajský soud v Hradci Králové stěžovateli povinnost zaplatit žalobci P., společnosti s ručením omezeným, částku 947 139 Kč s 21% úrokem z této částky ode dne 5. 2. 1997 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu proti stěžovateli zamítl. Vzájemný návrh, jímž se stěžovatel domáhal na žalobci zaplacení částky 796 860,50 Kč s příslušenstvím, uvedený soud zamítl. Stěžovateli dále uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 127573,40 Kč. Následně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2002 č. j. 14 Cmo 28/2002-208 rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve vztahu ke stěžovateli a v zamítavém výroku ohledně vzájemného návrhu stěžovatele a ve výroku o nákladech řízení potvrdil. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud

Nahrávám...
Nahrávám...