dnes je 27.7.2024

Input:

Nález 48/2007 SbNU, sv.44, K rozhodnutí soudu o návrhu na vyhlášení místního referenda

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 44, nález č. 48

I. ÚS 101/05

K rozhodnutí soudu o návrhu na vyhlášení místního referenda

Osobami zúčastněnými na řízení se mohou stát osoby, které byly nasvých právech přímo dotčeny vydáním napadeného rozhodnutí, nejsou-li účastníky řízení před soudem, jen pokud výslovně oznámily, že budou v řízení práva zúčastněných osob uplatňovat (srov. např. Vopálka, V., Mikule, V., Šimůnková, V., Šolín, M. Správní řád soudní. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 57).

Pokud jde o Přípravný výbor pro konání místního referenda, Ústavní soud již judikoval, že je zřejmé, že přípravný výbor není právnickou osobou [byť mu zákon přiznává procesní způsobilost - § 91a soudního řádu správního, § 9 odst. 2 písm. c), d), § 57, § 58 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o místním referendu“)]. Přípravný výbor je však oprávněn ke všem procesním úkonům, které jsou spojeny s místním referendem, tedy nejen k těm úkonům, jež přímo zakotvuje zákon o místním referendu, ale i k případnému podání ústavní stížnosti, má-li za to, že „v průběhu soudního přezkumu rozhodnutí zastupitelstva obce místní referendum nevyhlásit byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody“ (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 223/04; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 27).

Účelem místního referenda je umožnit občanům přímou správu veřejných věcí (čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) náležejících do samostatné působnosti obce (statutárního města) s výjimkami v zákoně o místním referendu uvedenými. Zákon o místním referendu v § 7 stanoví případy, kdy nelze místní referendum konat. Ve vztahu k posuzované věci je to v případech, kdy se o položené otázce rozhoduje ve zvláštním řízení [§ 7 písm. e) zákona o místním referendu]. Judikatura zaujala stanovisko, že uvedená výluka dopadá jen na případy, kdy zákon zakládá obci pravomoc rozhodovat o věci patřící do samostatné působnosti obce ve zvláštním řízení, tj. v řízení formálně upraveném procesním předpisem. Konání místního referenda však nemůže bránit skutečnost, že určitá věc je či bude předmětem správního řízení konaného v přenesené působnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 58 Ca 23/2005, Sb. NSS 2005, 10: 853).

Schvalování územně plánovací dokumentace je v podstatě rozhodováním zastupitelstva [obce § 84 odst. 2 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů] v samostatné působnosti o záležitostech spojených s působností přenesenou. Územně plánovací dokumentace je totiž výsledkem procesu probíhajícího v přenesené působnosti obce a v samostatné působnosti je jen schvalována. Z uvedeného vyplývá, že pokud je územní plán ve stadiu návrhu, nebrání konání místního referenda ani § 7 písm. e), ani jiné ustanovení zákona o místním referendu.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně - ze dne 13. března 2007 sp. zn. I. ÚS 101/05 ve věci ústavní stížnosti Mgr. L. S., M. P., M.S. a Přípravného výboru pro konání místního referenda proti

Nahrávám...
Nahrávám...