Nález 66/2006 SbNU, sv.40, K naplnění skutkové podstaty pomoci k trestnému činu podvodu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 40, nález č. 66

IV. ÚS 137/05

K naplnění skutkové podstaty pomoci k trestnému činu podvodu

Článkem 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se zaručuje každému osobní svoboda. Dle ustanovení čl. 8 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod nesmí být nikdo stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Ustanovení odstavce 2 tak vytváří prostor a zároveň stanoví hranice pro omezení osobní svobody. Zbavením svobody ve smyslu tohoto ustanovení je třeba rozumět odnětí, resp. omezení osobní svobody.

Každý zákonem předvídaný zásah do základních práv je třeba odůvodnit tak, aby z odůvodnění vyplýval účel, pro který je základní právo (v daném případě osobní svoboda) omezováno, přičemž účel omezení Listina základních práv a svobod buď u některých základních práv výslovně vymezuje (např. udržení veřejného pořádku, ochrana zdraví, mravnosti, veřejné bezpečnosti), anebo předvídá, že účel omezení vymezí zákonodárce v zákonu, na jehož vydání odkazuje. Přitom ponechává prima facie diskreci při výběru účelů zákonodárci (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2005 sp. zn. IV. ÚS 689/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 39, nález č. 225).

To je také případ čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který předvídá úpravu účelu omezení osobní svobody zákonem, tj. trestním řádem, při jehož aplikaci soud postupuje v řízení, na jehož konci rozhoduje o vině a trestu obviněného. Při interpretaci a aplikaci zákona omezujícího základní právo je soud povinen postupovat tak, aby minimalizoval zásah do základního práva, a to výběrem, popřípadě výkladem aplikačních podmínek prostředků, které mají vést k naplnění účelu zákonem sledovaného, tj. v případě trestního řádu především ke zjištění trestných činů řádným postupem orgánů činných v trestním řízení. V daném případě jde o ustanovení § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu, která upravují postup při získávání a zejména při hodnocení důkazů. Jako v případě každého omezení základního práva, tak i v tomto případě je třeba trvat na tom, že jednak musí být z odůvodnění napadeného rozhodnutí řádnost postupu seznatelná, a to ve smyslu zdůvodnění aplikovatelnosti ustanovení trestního řádu, na jejichž základě má být osobní svoboda následně omezena v návaznosti na zjištěný skutkový stav. Proces hodnocení důkazů a jeho výsledek musí šetřit základní zásady trestního řízení.

Ze zásad hodnocení důkazů (§ 2 odst. 5 a 6 trestního řádu) a ze zásady presumpce neviny (§ 2 odst. 2 trestního řádu, resp. čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) vyplývá, že jsou-li možné dva či více výkladů provedených důkazů, nelze učinit zjištění, které nejvíce zatěžuje obviněného, a to právě s ohledem na presumpci neviny.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 22. března 2006 sp. zn. IV. ÚS 137/05 ve věci ústavní stížnosti MUDr. D. H. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004 sp. zn. 11 Tdo 1108/2004 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2004 č. j. 5 To…